Svět zažil již řadu katastrof, s nynější pandemií poměrně obtížně srovnatelných. Vzpomeňme světovou hospodářskou krizi ve 30. letech minulého století, španělskou chřipku a zejména obě světové války, z nichž především ta druhá v pořadí s šedesáti mil. mrtvých zničila takřka vše. Bylo tu stanné právo, zákaz vycházení, až po koncentrační tábory. Lidé se zajímali hlavně o to, jak přežít a na řadu věcí se dívali najednou jinýma očima. Druhá světová válka s fatálními dopady trvala šest let a svět se přece vzpamatoval. My jsme v zajetí pandemie "pouhých" osm měsíců (mínus letní rozvolnění), a den co den si malujeme katastrofické scénáře, často podobné konci světa. Nic už nebude, jak bylo... Ano, svět se už nevrátí do stavu před covidem, vývoj nezastavíš. Ale mohlo by nás to alespoň místo nadávání vést k zamyšlení. Aniž bych aspiroval na propagátora konspiračních teorií, dovolím si srovnat dvě předchozí krize. Tu z let 2008 a tu současnou. Přitom jen logicky uvažuji a kladu vedle sebe, chcete-li na misky vah, relevantní argumenty. Krize z roku 2008 byla a shodli se na tom odborníci z celého světa, zejména krizí finanční a začala prasknutím neuvěřitelné bubliny, kterou vytvořili nenasytné banky a bankéři, zejména v USA, na hypotéčním trhu. Krize přerostla do rozměrů, kdy nekrachovaly jen banky, ale i průmyslové podniky a miliony lidí se dostaly do stavu nouze a skutečné bídy, že rostl nejen počet bankrotů, ale i sebevražd. Odporné na tom bylo, že nakonec krizi zaplatili nikoli její viníci, ale právě ti postižení lidé. U nás tím, že pravicová vláda zavedla superhrubou mzdu, žvanila o rovné dani a přitom daně zvýšila, aby ti nejchudší ztráty zaplatili. Nakonec jim i vláda ODS, TOP 09 a uměle vytvořeného subjektu na jedno použití VV ještě škrty snížila příjmy, až lidé museli vyjít do ulic, aby zabránili dalším nespravedlnostem. Současná krize je jiná. Nevíme, kdo a kdy vyvinul koronavirus a za jakým účelem, to se teprve budeme muset dopátrat, stejně jak je možné, že se šířil zároveň ze tří na sobě nijak nezávislých míst. Ale je jasné a slyšíme to od pravicových politiků neustále, že z krize chce každý získat, dokud vláda platí. Všichni mluví o snížení plateb za zdravotní a sociální pojištění (snížení ceny práce), ale zároveň chtějí kompenzace za nedosažený zisk, přitom ho nechtějí vázat např. na své daňové přiznání za rok, kdy ještě krize nebyla.
Vím, že si opět vysloužím kritiku zprava i zleva politického spektra. Pravice mi bude vyčítat, že to byla vláda, která jim zakázala podnikat, ale já odpovídám, že vláda musela učinit opatření k ochraně života a zdraví občanů a kdyby tak neučinila, tak by systém kolaboval a stejně by došlo k zavření provozoven. Ti, kteří se sice ohání marxisticko-leninskou filosofií, mi zase tradičně vyčtou, že pro řešení pandemie jsem se spojil s kapitalistou, ale přitom zapomínají na to, např. kdo pro řešení krize nařídil NEP. Jsem zásadně proti tomu, aby krize opět měla jedinou oběť a to pracujícího člověka. Odmítám politiku čím hůř, tím líp. Jsem pro řešení problémů právě v krizi ve prospěch většiny, ve prospěch občanů naší vlasti. Jsem proti tomu, aby si naše podniky přivedené do krachu koupil opět nějaký zahraniční vlastník, jako v 90. letech minulého století. Už tak máme naše bývalé národní hospodářství vysáváno zahraničními investory tak, že se o nás říká, že jsme krmelec Evropy. Jsem pro to, aby se stejně jako ložisko Lithia, které jsme museli zachránit před nenechavci, dostala voda do rukou českého státu nebo našich obcí a krajů, aby nám zahraniční vlastníci nesahali přímo do kapes, když otočíme kohoutkem. Stejně jsem pro, aby stát, pokud má prostředky, místo do podivných kompenzací vložil prostředky do zpětného odkupu nezbytné infrastruktury, aby stát mohl fungovat, aby nezávisel na těch, kteří by nás rádi měli v hrsti a využívali svého vlastnictví nejen pro svůj zisk, ale přímo k vydírání naší společnosti. To je podle mne skutečná politika pro lidi a s lidmi, politika komunisty.