Vláda v době koronavirové krize ustoupila výtkám pravicové opozice i dalších nátlakových skupin. Nikoliv zanedbatelné místo zde hrály banky, finanční instituce napojené na nadnárodní kapitál. Zvolnila koncem jara a počátkem léta opatření aniž dbala svého vlastního harmonogramu. Vláda jej měnila doslovně z hodiny na hodinu, aby uspokojila hokynáře i velkokapitál. Riskovala s životy našich občanů. To potvrzují současná čísla nakažených. Není se čemu divit. Jak vláda, tak opozice, jsou tu jen a pouze pro kapitalisty a nikdy pro tento národ! Jestli si živnostníci a drobní podnikatelé myslí, že jsou součástí vládního etablissementu, pak se hluboce pletou. Vybavím si scénu z jednoho filmu „V jednou domě“, kde jakýsi švec myslel, jak sám o své píli vybuduje prosperující živnost, než jej pohltily Baťovy obuvnické koncerny.
Nepodporuji ta omezení, která místo zvyšování bezpečnosti před nákazou, zvyšují intenzitu špiclování a fízlování politických oponentů, kteří nevidí budoucnost českého národa pod botou oligarchie, Bruselu nebo Washingtonu. Nepodporuji ani opatření, která sice „poskytují“ covidovými programy pomoc drobným živnostníkům, ale nedávají jim naději ani záruku, že někdy svou živnost vůbec budou moci obnovit. Nejde, ale přece jen o cca osm set tisíc živnostníků. Otázka může znít co něco přes čtyři milióny zaměstnanců ve vázaném zaměstnaneckém poměru, tedy na mzdě. Zde zásadně nesouhlasím s tím, co prosazují například Piráti, STAN, TOP a další menší pravicové strany, když volají zejména o podpoře tzv. „dohodářů“. Ano systém minulých vlád a i této nutí řadu lidí vedle klasického zaměstnání na plný úvazek hledat ještě přivýdělek formou dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Ano i jim je správné nyní pomoci, ale vláda by měla hledat cestu, aby přednost měl do budoucna především pracovní poměr uzavřený na dobu určitou. Konečně dostala nyní od Parlamentu „účinný“ nástroj sdíleného pracovního místa. Nebo je snad vše trochu jinak? Pak bude podpora této vlády ze strany komunistů vysoce problematická, pirátskou politiku a její pravidla hry nemůžeme podporovat.
Komunisté drželi stávající vládu, protože přes tuto podporu prosadili své požadavky na zlepšení životní úrovně pracujících. Pokud však pracující budou ožebračováni kvůli zájmům kapitálu a zbohatlíků či kvůli nesmyslným nákupům vojenské techniky v době pandemie, bude na čase přitvrdit. Byli jsme před touto vládou, budeme i po ní! Daňový balíček a hrátky se superhrubou mzdou ukáží, kdo stojí na čí straně zcela zřetelně.
Možná jsme to s tolerancí přehnali. Přes podporu vlády jsme prosadili řadu vlastních programových bodů pro zlepšení života českých lidí. Byl to tlak komunistů, nikoho jiného. ANO nám tyto úspěchy vykradlo. Naše tolerance se v čase výstřelků vlády, pandemie a blížící se hospodářské krize ukazuje jako příliš drahý luxus! Vidím to jako jednu z chyb a přiznávat chyby je lidské.
Nezabývám se hašteřením koaličních partnerů ANO a ČSSD, kteří se přes konflikty potřebují. Spojuje je touha po moci, oddanost kapitálu a kapitalistům, loajalita k EU i paktu NATO. Žádný výstřelek této vlády už po jejím nezvládnutí pandemie nebude překvapením, zdá se, že se naše tolerance přežila. Pokud přece jin něco tolerovat budeme pak pro občany a pro překonání pandemie koronaviru. Styl politického vydírání pravice musí být komunistům cizí.
Náš program je srozumitelný. Nepodporujeme NATO, nechceme být jeho členy, je to útočný pakt, opravdu krvavá ruka imperialismu. Vím, že často zní úvah, ale kam jinam, nemůžeme být sami? Nebudeme sami i sousední Rakousko například dokáže být vojensky neutrální. Naše účast na zahraničních misích není bojem proti terorismu, ale pomocí upevnit roli severoamerického impéria ve světě. Zřetelně je znát jak hájíme zájmy tu Francie, tu USA, tu Velké Británie a tu snahy o velmocenské postavení SRN. Proto jsme ostře proti nesmyslným výdajům na obranu, které mají uspokojit potřeby Washingtonu, nikoli českých lidí, ale zrovna tak musíme být proti jednotné armádě Evropské unie.
Nebudeme si sypat popel na hlavu, donekonečna se omlouvat za naše historické tradice i osobnosti. Koneckonců jsem si za posledních třicet let nevšiml jediné výrazné osobnosti z pro kapitalistického tábora. Nikoho, kdo by pro české pracující cokoli pozitivního vykonal. Někdo pokrčí rameny a řekne co V. Klaus. Pak si jen snad s úsměvem připomenout první bankovní krizi, vytunelovaný důchodový systém, kupónovou privatizaci. Vidím jen slouhy velkokapitálu, slouhy EU, USA a Izraele, velkohubé maňásky mířící na smetiště dějin, do nevyhnutelného zapomnění. Jsem přesvědčen, že myšlenky dělnického, levicového a komunistického hnutí mají stále své velké opodstatnění