V předvečer 75. výročí konce druhé světové války vydali ministři zahraničních věcí Bulharska, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska, Slovenska a Spojených států společné prohlášení. Jednalo se o prohlášení zemí, které ještě před třiceti lety po hrůzných zkušenostech s německým fašismem usilovaly o překonání kapitalismu a následků fašismu snahou jít jinou cestou. A to cestou budování sociální spravedlnosti, odstranění ekonomického vykořisťování.
To, co dnes zažíváme v České republice, například v Praze 6, je zneuctěním piety padlých rudoarmějců. Bagatelizování úlohy Rudé armády při osvobození Prahy a posledních bojích s fašistickou soldateskou a zbytky wehrmachtu na území dnešní České republiky, nemá ve světě obdoby. Není snad žádné státní moci, mimo ty kolaborující s myšlenkami autoritářství a fašismem, které by dovolily a připustily hanobení památky svých osvoboditelů z nacistického područí.
Otázkou je, jakou úlohu sehrává česká vláda a ministr zahraničí Petříček, že se snížil k přirovnávání hrůz nacistické okupace k událostem, které souvisejí se studenou válkou. Proč de facto připustil další krok k přenesení viny za rozpoutání druhé světové války dílem téměř rovným z nacistického Německa na Sovětský svaz. Pravice tak může být spokojena. Ti, kteří si přejí tzv. nejen morální, ale i věcné vyrovnání se Sudetoněmeckým landsmanšaftem rovněž.
Fašismus, který nemusí mít a také neměl vždy podobu německého nacismu, existoval před vypuknutím druhé světové války v řadě zemí světa, z nichž některé později patřily k věrným spojencům nacistického Německa.
KSČM je přesvědčena, že ministr zahraničí morálně a politicky devalvoval Českou republiku z polokolonie na kolonii Spojených států amerických. Historická pravda politickými účelovými přirovnáváními nesmí být překrucována. Bude-li překrucována pravda o druhé světové válce, mimo jiné i o tzv. armádě ROA (vlasovců), bude to jen další přiložení polínka k možnému dalšímu válečnému konfliktu, před nímž se otevřou stavidla různým neonacistickým a autoritářským tendencím. Je třeba si vážit vlastenectví, zdravé národní hrdosti a umět rozlišovat.