Je mnoho signálů, že se Evropská unie „sype“. Vedení EU je na hony vzdáleno potřebám členských států, o potřebách širokých neprivilegovaných mas občanů členských států EU nemluvě. Elitářským eurokomisařům jsou „ukradení“ nejen občané, ale i členské státy. Řecký eurokomisař pro migraci Dimitris Avramopulos dokonce 3. září 2015 veřejně odmítl obavy, že nezvládnutí migrační vlny posílí extremisty. „Evropskou komisi následky migrace nezajímají a politické dopady jsou jí jedno,“ sdělil novinářům. Evropská komise mluví o evropských hodnotách. Zda tím myslí dvě světové války, kolonialismus, neokolonialismus fašismus, a další obří zločiny proti lidskosti, které Evropa způsobila jen ve 20. století, či současné rozvrácení Blízkého a Středního východu, podporu islamistického teroru a brutální islamizace EU, těžko říci. Bruselským eurokomisařům a byrokratům nevadí, že svou činností ruinují mnohé členské státy, přestože žijí z jimi vytvářeného nadproduktu. Nechává je klidný i počínající již otevřený rozpad EU, který je o dobře placené posty v Bruselu připraví. Zdá se, že jednotliví eurokomisaři účty ze své práce skládají ve Washingtonu a že jejich základním úkolem je EU rozbít. Tedy, pokud vědí, co činí. Pro menší a slabší členské státy EU včetně ČR vzniká naléhavě otázka, jak na tuto ničivou politiku vedení EU reagovat.
Poprava nejen Řecka
Někdejší sociální stát, na který lákali důvěřivé občany tehdejších socialistických států různí disidenti i diverzní Svobodná Evropa, bagatelizujíce mnohem větší sociální jistoty reálného socialismu, je současné „elitě“ EU na obtíž. Stále více se omezují práva pracujících, jsou rozbíjeny odbory, daňová soustava ztrácí progresivnost, narůstá zadlužení jednotlivých členských států EU, ničí se celé ekonomiky a celé státy, klasicky Řecko. Pro zničení Řecka západní mocnosti vykonaly hodně. V letech 1945-49 v Řecku britská vojska utopila v krvi protifašistickou revoluci a ustavila v něm polofašistický režim. Vydržel až do roku 1963. Západ podporoval i krutou diktaturu „černých plukovníků“ v letech 1967-74, podobně fašistické diktatury ve Španělsku a v Portugalsku od 30. let až do jejich pádu v roce 1975, resp. 1974. Přiměl Řecko vstoupit do EU za koloniálních podmínek a později i k přijetí eura i za cenu zfalšovaných statistik řeckého zadlužení. EU a zejména německé a francouzské banky pomáhaly Řecku dál se zadlužovat na rozsáhlé nákupy zbraní, pořádání letních olympijských her v Aténách v roce 2004 apod. Když už nešlo zastírat neudržitelnost zadlužení Řecka, léčil černý triumvirát Evropská komise, Evropská centrální banka (ECB) a Mezinárodní měnový fond Řecko vnucováním krutých úspor na úkor širokých vrstev pracujících i malých a středních podnikatelů, privatizací ziskových částí veřejného sektoru apod. Tedy, na úkor daňových poplatníků nezachraňoval Řecko, ale věřitele Řecka – německé, francouzské a další banky, podobně jako za krize 2008-09. Přes několikeré oddlužení a sociálně ekonomickou katastrofu Řecka jeho státní dluh absolutně i relativně roste, k 1. 4. 2016 dosahuje asi 176 % řeckého hrubého domácího produktu (HDP). Že jsou řecké státní dluhy dávno nesplatitelné, je jen malá vada na kráse. Těžko se na tom ale něco změní, bude-li Řecko dál škrceno užíváním společné měny euro a nutí-li jej privatizovat zbylý státní majetek, který přináší určitý zisk.
Řekové o opuštění eura neuvažují. Kromě dluhů a rostoucí bídy prý mají jen euro. Zničující důsledky eura dosud většina Řeků nepochopila. I o tom jsou hubené výsledky Komunistické strany Řecka ve volbách. Řádně zvolená radikálně levicová vláda Alexise Tsiprase místo slibovaných levicových přeměn jen poslušně plní diktát černé „Trojky“ a Řecko ještě víc ničí, o zašlapání výsledků referenda nemluvě. Proto musel odejít i levicový ministr financí Janis Varufakis.
Velmi zlá situace je také v Itálii, která k 1. 4. 2016 dluží asi 135 % svého HDP. Drtí ji kromě enormního zadlužení státu i enormní zadlužení italských bank, dlouhá ekonomická stagnace a záplava migrantů, které si do země vesměs aktivně sama dováží v rámci tzv. záchranných akcí. Že v důsledku toho počet migrantů neustále roste a utopených je víc, je jen malá vada na kráse. Také Itálie má jedinou šanci na záchranu – opustit eurozónu. Taková myšlenka je ale v Itálii větším zločinem než vraždy páchané migranty na domácím obyvatelstvu v rámci tzv. multikulturního soužití. Krach Itálie se ale rychle blíží a může rozmetat eurozónu a ochromit EU víc než Brexit. Tragické ničivé zemětřesení situaci dále mírně zhorší.
Společná měna euro drtí i další členské státy EU: Španělsko (zadlužení vlády 100 % HDP +vysoké zadlužení bank), Portugalsko (zadlužení vlády 129 % HDP), Belgie (zadlužení vlády 109 % HDP), Slovinsko (zadlužení vlády 83 % HDP + vysoké zadlužení bank), … Přestože členství v eurozóně znamená i povinnost spolufinancovat dluhy krachujících členů eurozóny, vlády pobaltských států své země do eurozóny zatáhly (Lotyšská přes nesouhlas 80 % občanů) a ještě jsou na to hrdé.
Vystoupení z eurozóny ale v EU zakazuje nedemokratická ústava – Lisabonská smlouva, prosazená i přes její odmítnutí referendy ve Francii a v Holandsku. Jinde referendum o ní nebylo připuštěno. Nemohou-li hroutící se členské státy eurozóny opustit euro, pak se nutně euro a eurozóna spíš dřív než později zhroutí: po útoku spekulantů, prudkou inflací nebo se jí rozhodnou opustit ekonomicky silnější, středně a méně zadlužené státy, zřejmě včele s Německem. Pokračující politika měnového „uvolňování“ (tištění nekrytých eur a jiných cenných papírů) může také způsobit hyperinflaci a následně krach eura a eurozóny.
Křižácké tažení proti Rusku
Cílem USA je od roku 1898 světovláda a běda, třikrát běda každému, kdo jim stojí v cestě. Dnes je to v prvé řadě vojensky opět silné Rusko a ekonomicky rychle sílící Čína, jež v tvorbě HDP celkem již předstihla i dosud ekonomicky nejsilnější USA. Sliby dané v roce 1989 Gorbačovovi, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, jsou pro západ i bývalé socialistické státy cárem papíru. S rozšiřováním NATO na východ se i jeho vojska přibližují k ruským hranicím. USA a EU v okolí Ruska organizují tzv. barevné revoluce s cílem Rusko úplně obklíčit a izolovat. Ne příliš úspěšně, pokud zničení příslušných států není cílem a úspěchem Západu, viz Gruzie, oranžová revoluce na Ukrajině v roce 2004, násilné svržení zákonného ukrajinského prezidenta Janukovyče při kyjevském Majdanu v únoru 2014, zorganizovaném Západem a ukrajinskými fašisty. Terorizování vlastního obyvatelstva, úplné ožebračení Ukrajinců, brutální národnostní útisk, fašizace Ukrajiny… prý „evropské hodnoty“.
Návrat Ukrajině v roce 1954 Chruščovem arbitrárně přičleněného Krymu do Ruska na základě svobodného referenda byl pro Západ hloupou záminkou k vyhlášení rozsáhlého embarga vůči Rusku. Že jde o hůl o dvou koncích, která nikdy nic dobrého nepřinesla? Nevadí! Na oltář rusofobie se v nejhorším obětuje i celá EU! Rusko ale nekleklo. Urychlilo rozvoj svých klíčových sektorů včetně zemědělství a armády. Na dovoz potravin z USA, z EU a jejich satelitů uvalilo protiembargo. Zrušení kvót na zemědělskou výrobu v EU, výrazné omezení dotací do zemědělství EU a očekávatelné ruské protiembargo na dovoz potravin z EU způsobily velkou zemědělskou krizi v EU. ČR, která v důsledku špatně provedené transformace zemědělství a koloniálních podmínek vstupu do EU v zemědělství ztratila svou potravinovou soběstačnost, je opět postižena více než jiné státy. Platí ale prý, že raději se mýlit s našimi západními protektory než být v pravdě s Ruskem.
Zdaleka nejhorší je narůstající hrozba světové jaderné války. USA ovládané stále více se rozpínající a agresivnější NATO donutilo Rusko přijmout vojenskou strategii USA – v případě vysokého ohrožení použít jaderných zbraní. Že přednostním cílem útoku budou základny Západu s jadernými zbraněmi a že by případnou jadernou válku lidstvo nepřežilo, netřeba připomínat. Západní politici jsou ale hluší. Nemoc rusofobie je těžká. Mívá tragické následky. Lokajská role, jíž se jí podřizuje i naše vláda, zvyšuje i ohrožení ČR.
Že i v NATO je určité pnutí? Stále více se islamizující Turecko se prý „zpacifikuje“. Puč proti prezidentu Erdoganovi ale zkrachoval a začíná se sypat i NATO. Turecko vždy patřilo především do Asie a hra na demokracii i v Turecku končí. Dlouhodobé pronásledování a vraždění kurdské menšiny je zřejmě též „evropskou hodnotou“.
Padl schengenský prostor
Chlouba a posvátná kráva EU - schengenský prostor – v podstatě padl, byť jen někde se obnovují hraniční kontroly a staví hraniční ploty. Přes nehlídané státní hranice, nejednou i za pomoci sluníčkářských aktivistů a vlád některých členských států EU (Itálie, Řecko, Německo), se valí do EU statisíce migrantů ze zemí, které bezohledná politika západních mocností v čele s USA, Velkou Británií a Francií ve spolupráci se Saúdskou Arábií, Katarem a Tureckem zničila. Kosovo, Afganistán, Irák, Libye, Sýrie… Obyvatelstvo těchto a dalších zhroucených, zbídačených států prchalo nejdřív do sousedních států. Péče o uprchlíky je tam zjevně malá, podobně pomoc těmto uprchlíků ze strany EU. Podpora vraždících islamistů Západem změnila krátkodobou migraci na migraci dlouhodobou. Libanonu tak hrozí totální kolaps, o moc lépe není na tom ani Jordánsko. Vážné problémy s asi 2,5 milionem běženců má i Turecko, významný sponzor islamistického teroru.
Ač se německá kancléřka už v roce 2011 shodla s francouzským prezidentem a britským premiérem, že krachuje EU uplatňovaná politika multikulturalismu, za zády ostatních členských států EU pozvala na konci srpna 2015 všechny potenciální syrské migranty do Německa. Němečtí podnikatelé tak zřejmě doufali ve snížení nákladů na pracovní sílu. Že jde o lidi jiného civilizačního okruhu, kteří přichází do Německa, Švédska a Británie v prvé řadě zneužívat tamní systém štědré podpory migrantům, ale také zachovat si a šířit svou islámskou víru a kulturu, jí nevadilo. Že je žena podle Koránu člověk jen napůl? Že islám praktikuje sňatky s nezletilými dívkami, které jsou v civilizovaných státech zakázány? Že muslimové považují ženy bez mužského doprovodu za kurvy a sexuálně je obtěžují a často i znásilňují? Idiotský multikulturalismus EU tomu říká boj za lidská práva! Jak se dalo čekat, kdejaký migrant ztratil doklady a přes noc se stal Syřanem. Místo aby mladí muslimové bránili svou zemi před islamistickými hrdlořezy, přicházejí nelegálně do EU zneužívat sociální dávky a vynucovat si naši podřízenost výkladu islámu, vracejícímu nás kamsi do středověku.
USA dohnaly v říjnu 2001 Bin Ládina vyhlásit džihád – svatý zápas muslimů proti nevěřícím, na prvním místě USA a jeho nohsledům z EU. Přehlíží se, že džihád dává muslimovi právo nemuslimy olupovat i vraždit bez omezení. Džihád ze států zničených západními mocnostmi se přesouvá do západní Evropy.
Německo, Itálie a Švédsko se hroutí pod přívalem migrantů, které nejsou s to zvládnout. Táž německá kancléřka ale ve své politice pokračuje a část migrantů vnucuje ostatním členským státům EU pod rouškou tzv. závazných kvót! Ostatní členské státy EU mají nést následky obrovského průšvihu, který svou špatnou politikou způsobila! Nechybí vydírání. Jak říká karikatura, EU bude živit migranty a ti budou znásilňovat evropské ženy a Evropany olupovat a vraždit! Tak si pozvání paní kancléřky bez podmínek mnozí muslimští migranti vykládají. Jde o solidaritu naruby, kterou EU nemůže přežít. Odporné je peskování jiných států, že se snaží chránit své hranice a zastavit na nich migranty – Makedonii, Maďarsko, Chorvatsko. Přitom stavba za socialismu tak nepopulárních hraničních plotů zásadně omezila proud migrantů na tzv. balkánské trase, resp. místo jednoho milionu v roce 2015 jich za leden až červenec po balkánské trase do EU proniklo jen 20 000.
Pokud Itálie odmítá chránit Schengenský prostor a Řecko ho není s to ochránit, je nutné tyto státy ze Schengenského prostoru vyloučit a bránit jeho zbylou část proti přívalu migrantů! Bude-li to nutné, nezbude než postavit i plot na českých hranicích. Nelegálně proniknuvší migranty je nutné vracet do zemí původu, byť to není jednoduché. Pomáhat je nutné především tam, kde problém vzniknul. Podpora islamistickým teroristům nejen v Sýrii a následná snaha přijmout před těmito teroristy prchající nejen syrské migranty je prapodivná.
Nutné je zastavit islámský džihád. Určitě tomu neprospěla poprava Bin Ládina, který jej před lety vyhlásil. Ukončení džihádu brání mnohé, již 69 let trvající genocida arabského lidu Palestiny izraelskými okupanty, nekonečná okupace Afghánistánu a afghánská válka atd. Těžké je ukončit džihád, pokud jsou našimi přátelé jeho hlavní sponzoři – Saúdská Arábie, Katar, Turecko…
Islamizace západní Evropy
Islamizace západní Evropy začala již koncem 50. let 20. století. V době vysoké konjuktury začalo tehdejší západní Německo a po jeho vzoru další západoevropské státy z důvodu relativního nedostatku pracovních sil dovážet chudé pracovní síly z vyspělejších rozvojových států na ty nejhorší práce, tzv. gastarbeitry. O jejich integraci se příliš nestaraly, přestože šlo o občany z jiného, obvykle islámského kulturního okruhu. Muslimskou víru a kulturu si většinou ponechávali. Také rozsáhlé odírání kolonií a po osamostatnění většiny někdejších kolonií neokolonialismus a zvýšené vykořisťování gastarbeitrů pomáhalo vyspělým kapitalistickým státům konkurovat rozvíjejícím se socialistickým státům. Pro gastarbeitry zůstávala ghetta, izolovaná od většinové společnosti. Do řady ghett se časem neodvažovala ani policie. V řadě ghett zákony příslušných států nahradily zákony přistěhovalců včetně středověkého islámského práva šaría. Podstatně vyšší porodnost muslimských přistěhovalců proti domorodcům zakládá postupnou islamizaci. Zatímco první generace gastarbeiterů vzhledem k podstatně lepším životním podmínkám se mohla v západní Evropě cítit jakž tak spokojená, druhá a zejména třetí generace gastarbeiterů svou třetiřadou pozici v nové vlasti těžce nese. Tak jako mnozí jiní za kapitalismu je deprimována. Politika multikulturalismu ala EU pouze zakrývá neutěšenou situaci.
Když řádění vojsk, tajných služeb a peněz USA, Velké Británie, Francie a dalších západních států a jejich saúdskoarabských, tureckých a dalších spojenců včetně systematické podpory teroristických islamistických organizací (oficiálně šlo o vývoz demokracie) zplodilo tzv. Islámský stát v Iráku a v Sýrii, začal západní Evropu a potažmo celou EU zásadně ohrožovat vývoz islamistického teroru. Turečtí a saúdskoarabští spojenci, USA a jejich bruselské loutky ale pokračovaly v podpoře islamistických teroristů, aby jejich rukama zničily nezávislou, mírovou a reálně multikulturní Sýrii a zákonného syrského prezidenta H. Asada.
Přišlo, co se muselo stát. Obrovská migrační vlna, vyvolaná válečnickou politikou Západu v čele s USA, se začala přelévat přes špatně či zcela nehlídané hranice schengenského prostoru a zaplavovat jižní, západní a severní Evropu. Jak přílivem teroristů, kteří se vmísili mezi migranty, tak aktivizací deprimovaných muslimů, byl pod praporem islámu rozpoután islamistický teror proti evropskému obyvatelstvu a zvláště pak proti evropským ženám. Známé jsou masakry v Paříži, v Bruselu, v Nice atd., hromadné obtěžování a znásilňování žen nejen o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem ad., přičemž podle západních tajných služeb hrozí ještě mnohem větší masakry Evropanů. Marně se sluníčkářští novináři a sluníčkářská vedení řady států pokouší tajit narůstající katastrofu.
Sluníčkářské vedení EU, Německa, Itálie, Francie, Švédska a dalších států E15 situací nezvládá. Vydatně financují sluníčkáře, pseudohumánní nevládní organizace, které za dotace z těchto států, dále z USA, od Sorose ad., bojují za údajná práva menšin cestou hrubého potlačování práv většiny. Německá vláda poskytuje vysoké podpory migrantům (v roce 2015 tak bylo utraceno 5,4 mld. eur, na příští rok se na tyto účely plánuje 19 mld. EUR) v Německu nejvíc prostřednictvím mešit, přestože islámští kněží pak pomoc příslušných států vydávají za pomoc od Alláha. Mnohé západoevropské mešity jsou financovány ze Saúdské Arábie a šíří nejkonzervativnější a nejagresivnější odrůdu islámu – salafismus. Salafistické mešity burcují muslimy do boje s nemuslimy. Novináři jménem tzv. politické korektnosti problémy zamlčují. Leckde se muslimové učí střílet ze samopalu. Proč asi? Skandální je paktování se s hlavními spojenci a sponzory islamistických teroristických organizací – Saúdskou Arábií, Katarem, Tureckem. Autoritativní islámské Turecko nepatří do NATO a už vůbec ne do EU. Jednání o vstupu Turecka do EU by měla být neprodleně ukončena.
Jak zachránit Českou republiku
Otázkou je, jak zachránit Českou republiku před impotentním vedením EU dřív, než nás zničí. Žádný jednoduchý recept neexistuje. Jednu cestu ukazuje rozhodnutí většiny britských voličů vystoupit z EU, přes mohutnou domácí i zahraniční masmediální masáž. Pravda, ve hře nebyli jen muslimští migranti, ale také početná migrace z bývalých socialistických států, citelně snižující výši mezd Britům, podobně jako Ukrajinci Čechům. Ostrovní ekonomicky i bankovně velmi silná, eurem neplatící a mimo Schengenský prostor stojící Velká Británie, disponující jadernými zbraněmi, si to může dovolit, a to i s rizikem následného odtržení Skotska a Severního Irska od Británie. Těžko si vystoupení z EU může dovolit malá, ekonomicky slabá a na zahraničním kapitálu fatálně závislá Česká republika. K rychlé pacifikaci ČR by nebylo třeba použít tanky. Přesto může Česká republika pro svou ochranu vykonat mnohé.
Předně musí uplatňovat politiku otevřeného azimutu, slovy francouzského prezidenta De Gaulla, tj. rozvíjet své vztahy se všemi státy na základě vzájemně výhodné spolupráce a nevměšování do vnitřních věcí. Účast na blocích namířených proti druhým je škodlivá (NATO). Různá politicky motivovaná embarga v zájmu USA jsou cestou do pekel. Rusofobní politika EU je sebevražedná, stejně jako v ČR oblíbené útoky sluníčkářů na Čínu.
Je nutné blokovat trasy migrantů, valící se do EU, tj. pomoci Makedonii a dalším státům blokovat tzv. balkánskou migrační trasu. Protože Itálie i nadále sabotuje ochranu Schengenského prostoru a Řecko není s to své závazky zde plnit, nezbývá ČR než prosazovat jejich vyloučení ze Schengenského prostoru a ve spolupráci s dalšími státy (Vyšehradské čtyřky V4, Rakousko, Makedonie, Chorvatsko, Slovinsko ad.) obnovit ostrahu státních hranic. Likvidace hraniční linie z iniciativy vítězných disidentů po roce 1989 může ČR hodně mrzet. Obnovit ochranu státních hranic na úrovni 80. let je ale v Česku dnes podle všeho nereálné. Konečně, i sovětský blok měl ochranu státních hranic vůči západním zemím, zatímco vnitřní hranice mezi členskými státy Varšavské smlouvy byly hlídány mnohem méně.
Pátou kolonou sluníčkářů trpí i Česká republika. Aktuální je sluníčkáře přinejmenším vytlačit z vysoké politiky. Těžko se prosazuje reálná politika ochrany českého obyvatelstva, když ve vládě sedí ministr, prosazující pod rouškou ochrany lidských práv menšin potlačování lidských práv občanské většiny. Porušování našich zákonů nelze trpět nikomu.
Nutné je rozhodně odmítat snahu o zavedení eura v ČR. Euro je při obřím zadlužení většiny členských států eurozóny a velmi rozdílné sociálně ekonomické úrovni jednotlivých států eurozóny odsouzeno k brzkému krachu. Je i nástrojem německé hospodářské politiky, těžce poškozující ostatní členské státy eurozóny. Nejde zdaleka jen o Řecko a Itálii, byť ne všude je smrtící oprátka eura tak zřetelná jako v těchto dvou státech. Euro dnes již vážně poškozuje i v EU ekonomicky druhou nejsilnější Francii.
Je zlé, že Českou národní banku řídí „odborníci“, kteří v zájmu krachující eurozóny snižují kurs české koruny, redukující její již beztak nízkou hodnotu. Za to se v dobách minulých udílel i trest smrti. Je zlé, že ČNB udržuje rozhodující část devizových rezerv v předlužených eurech a US dolarech. Nutné je krachující měny směňovat za zlato s trvalou hodnotou. Tzv. nezávislost národních bank tak ožebračuje ČR, kromě řady dalších faktorů. EU uzákoněný požadavek na nezávislost centrálních bank se stává velkým rizikem pro rozvoj společnosti.
Zlé je snižování úrokové míry na nulu i do záporných hodnot. Problém lze jistě řešit i islámsky, tj. zakázat úrok. Pak ale úvěr jako významný ekonomický nástroj ztratí svou významnou funkci. Snižování úrokové míry do záporných hodnot nelze hodnotit jinak než jako státní škůdcovství.
Je nutné důsledně blokovat i další špatné směry politiky EU: snahu o jednotnou energetickou a zejména elektroenergetickou politiku EU (Německo problémy svých divokých experimentů řeší bezohledně na úkor druhých, zvláště pak na úkor povolné ČR), politiku liberalizace železniční dopravy (nástroj ničení železniční dopravy v ČR a v dalších státech ve prospěch německých a francouzských železnic), politiku bezhlavé podpory obnovitelným zdrojům energie (nejde jen o podporu biomasy, stimulující ničení tropických deštných pralesů a naší zemědělské půdy) ad. Pokud je ale energetická politika ČR cárem papíru a dopravní politika ČR po roce 1989 zásadně preferuje silniční dopravu, zatímco pro dlouhou řadu ministrů dopravy je příznačná nekompetentnost, nic dobrého z toho nemůže v ČR vzejít. Cílem nemá být EU zničit, ale bránit oprávněné zájmy ČR před zvůlí jejího vedení a vedení některých členských států (Německo, Itálie…).
Brexit nespadl z nebe
Brexit mohl být pro mnohé překvapením, ale rozhodně nespadl z nebe. Nekompetentní arogantní vedení EU si jej poctivě vykoledovalo a věcně na něj nereagovalo. Brexitem to ale jen začíná. Přijdou další vystoupení členských států, resp. růst politických stran, bojujících proti EU. Paradoxně dříve z EU budou vystupovat státy ekonomicky silné, které z EU ještě včera bezostyšně tyly (Francie, Holandsko, Švédsko…). Objevují se ale i zdůvodněné názory, že EU znásilňující ekonomicky nejsilnější Německo se potápí také, zvláště migrační krizí. Hrubé vydírání německými politiky včele s kancléřkou Merkelovou a eurokomisařem Oettingerem vyvolává v EU téměř všeobecnou nevoli, byť se jí sluníčkářští politici a novináři snaží zakrýt. Právem demonstranti v Praze 25. srpna nesli transparenty: „Merkelová musí pryč!“
Europolitiky v Bruselu a ještě víc německou kancléřkou vydíraná ČR musí rozvíjet koalice s dalšími postiženými členskými státy EU - se státy V4, dnes i s Rakouskem, Slovinskem ad. Musí důrazně odmítat kvóty na migranty a sankce za jejich odmítání, nesmí být ani ryba, ani rak. Pokud vedení EU překročí pro ČR nepřijatelné mantinely (nadiktuje přijímat migranty, platit za jejich nepřijímání pokuty, zastaví nám dotace, bude nám vnucovat katastrofální smlouvu TTIP či CETA atd., musí dojít na slova velkého českého historika Františka Palackého: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“