Tajit nebo netajit?

V současné době se vede spor o to zda tajit či netajit jednotlivé počty nakažených v konkrétních obcích a městech. Jeden názor je ten, že lidé začnou pronásledovat nakažené či propukne panika. Druzí si myslí, že tím přispějí k obecné informovanosti občanů. Nyní hygienici ve Zlíně zveřejnili na svém webu počty nakažených v jednotlivých obcích Zlínského kraje. Myslím si, že oba názory mají své opodstatnění.

 

Pokud jde o názor můj: stojím za opatřeními vlády, ale chápu krok zlínských hygieniků. Stejně jako v Asii je plná informovanost občanů plným právem a jednou z cest jak proti nákaze bojovat a taky jak bránit různým fámám a poplašným zprávám. Osobně jsem se už setkal doslova s fantasmagoriemi. Z důvodu koronaviru není třeba být hysteričtí, je to věc, která se dá zvládnout, ale na druhé straně nejsme ve druhé světové válce, kdy i v takové Anglii si tisk nasadil dobrovolně cenzurní náhubek. U nás máme cenzurní zákon, který je součástí polistopadové demokracie a byl také po Listopadu schválený a je běžně v našich médiích aplikován, nazývá se také náhubkový. Ale pokud lidé mají vědět tak jako v Německu nebo v čínském WuChanu proč nebudou moci vycházet ze svých domovů, tak pro zvládání krize je plná informovanost nezbytná. Podobné jsou zkušenosti i z jiných asijských států. Věřím ve zdravý lidský úsudek a ve vyspělost člověka a proto dávám za sebe zelenou zveřejňování stavu nemocných (a třeba i uzdravených) v jednotlivých obcích. Současná krize zasáhla nás všechny a je třeba s ní bojovat i informacemi. Podobně je nutné využít sofistikované nástroje a u nakažených, kteří nerespektovali karanténní opatření uplatnit takové tresty, které povedou k tomu, že tito lidé pocítí plně co je bezohlednost a ohrožování spoluobčanů.