Dinosauří cestou?

Evropská unie si zakládá na tom jak je pokroková. Mílovými kroky kráčí vstříc budoucnosti, cestou likviduje jednou jadernou energetiku, pak zase uhelnou, tady pomůže k miliardám solárním baronům a sloní poutí jen tak mimochodem likviduje automobilový průmysl cestou aut na baterky. Jak je ten pokrok na baterky v podání EU jsme mohli zaznamenat nedávno v rozsudku Evropského soudního dvora, kterým zakázal pře prodej tzv. elektronických knih.

 

Ve sporu vydavatelů v Nizozemském království s antikvariáty soudci rozhodli, že zákazník bez patřičného svolení nemá právo další distribuce e-knihy. V praxi to tak znamená, bude-li rozsudek uplatněn v celé EU, stav, a nezmění-li se licenční podmínky, že e-knihy si budou zákazníci kupovat na jedno použití. Je to částečně dobrá zpráva pro papírové verze titulů, kdy zákazník nadále bude moci své knihy prodat v antikvariátu. Na druhou stranu tento rozsudek výrazně omezí možnost co s vlastní knihou v elektronické podobě. Přitom vydavatelé nepochopili, že sami by z dalšího prodeje svých elektronických knih mohli těžit. Jednak zjištěním marketingových podkladů chování zákazníků, případně využít možnosti reagovat v rámci pře prodané e-knihy například možností sponzoringu autora k další tvorbě, jak se to někdy už děje. Některé tituly dnes vycházejí na pokračování dál ve chvíli až je podpoří dostatek čtenářů. To se tady nebavím o otevření prostoru pro nelegální distribuci, ať už elektronickou, tak klasickou vytištěním si titulu a jeho předáním dalšímu čtenáři, když to legálně, rozuměj v zájmu kapitálu, nelze.

 

Úkolem současné levice je tedy další boj za co nejširší omezení tzv. autorských práv. Vždyť co to je, když dneska autorským svazům platíme výpalné z prázdných nosičů? Prachsprostá daň bohatým a jejich ochráncům. Současná Evropa mi připomíná degenerující oblast zahleděnou do svých minulých úspěchů bez vztahu k tomu, kam se svět vyvíjí a co lidé od státu očekávají.