Středeční kvílení dne 21. srpna 2019 a trhání naší Ústavy panem Minářem odpovídá charakteru doby. Invaze vojsk v roce 1968 byla strategickou chybou, byť další generaci umožnila spokojený život - odpovídají tomu počty narozených dětí, počty postavených bytů či výše státního dluhu. Problém je, že tehdejší KSČ zdegenerovala v byrokratický aparát, kde se člověk ztratil a systém tak přes všechny úspěchy spěl k listopadu 1989. Jaký rozdíl třeba oproti Kubě, kde si socialismu váží bez ohledu na hospodářské těžkosti. Vědí co je kapitalismus v ryzí podobě. Mají ho za humny. Dnešní oficiální vzpomínky jsou falešné, lidé tenkrát chtěli socialismus, což dnešní účastníci mediálních výstupů k výročí nepřipustili. Socialismus je totiž budoucnost!
I díky vstupu vojsk Varšavské smlouvy například vyrostla v Orlové Lutyni moderní nemocnice, kde byla poskytována kvalitní péče pro 50 tisíc občanů. Dneska po jejím skončení je problém kam třeba s kardiaky, protože nemocnice v okolí ne vždy přijímají pacienty. Díky invazi bylo například právě město Orlová dobudováno. Po sametu už nebyly postaveny 6. a 7. etapa. A dnes třeba ne plně využitá za socialismu postavená budova základní umělecké školy zřejmě půjde k zemi.
Vstup vojsk Varšavské smlouvy je třeba hodnotit komplexně, ne jenom pražským pohledem ideologicky a bez kontextu mezinárodních souvislostí - barikády studentů v Paříži, zvěrstva vojáků USA ve Vietnamu a další. Brežněv nás nenechal bombardovat ani zde nesypal napalm či jiná chemická svinstva. Koneckonců ti co dnes vystupují jako hrdinové, při zločinném bombardování Jugoslávie v roce 1999 tiše mlčeli, nebo za normalizace chodili v prvomájových průvodech. Takoví lidé pro mě nejsou a nebudou zárukou důvěryhodnosti.