Rozhodnutí většiny lidí v rámci britského státu opustit Evropskou unii stále rezonuje v koridorech statutární moci .
Masové sdělovací prostředky, soukromé i ty v rukou státu, se rozběhly na plné obrátky v předpovídání zkázy a zániku, pokud lidé budou hlasovat pro odchod. Potom byli lidé odsouzeni za to, že tuto radu nepřijali. Anglická dělnická třída byla zvlášť vytipovaná, aby jí byla věnována pozornost, ostře odsouzená, že jsou všichni rasisté a ignoranti.
V posledních desetiletích vytáhly západní vlády do války, aby vnutily „demokracii“ národům v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii mnoha dalším zemím a národům, zabíjejíce milióny, aby je osvobodily, a pustošíce celé země. Rozvracely a svrhávaly vlády na celé Zemi, vyzbrojovaly, cvičily a financovaly fašisty a náboženské fanatiky, kteří vraždili a masakrovali na své cestě městy a vesnicemi od Ukrajiny po Sýrii. A politická elita a její mediální prostředníci pokračují v poučování takových zemí jako Venezuela a Kuba, že nejsou „demokratické“.
Přesto když většina lidí v rámci britského státu hlasovala pro opuštění EU, ono pečlivě vypracované pozlátko demokracie sklouzlo. Stát a sdělovací prostředky neustále pranýřují lid, odmítaje výsledek coby hlasování ignorantů nebo fanatiků, s tvrzením, že velká rozhodnutí by neměli dělat lidé, ale ti, kteří skutečně chápou, co je v sázce. Lidé se stále více stávali překážkou v tom, čeho globální firemní moc potřebuje dosáhnout.
Finanční kapitál v podobě City of London se stále ještě nevzdal znovunabytí svého postavení uvnitř EU. Stále probíhá bitva mezi těmi, kteří chtějí úplný odchod, a těmi, kteří obhajují Brexit Light, „mírný odchod“.
Kampaň za Lexit, vedená odborovými svazy, Komunistickou stranou Británie a dalšími politickými silami, i když malými, byla velmi významným zásahem do debaty o referendu. Zajistit pokrokový odchod bude vyžadovat mobilizaci pracujících k boji za jejich požadavky.
Vládnoucí elita nevidí pro evropské národy jinou cestu vpřed než tu, jakou nám vnutila. Její pohrdání hlasováním lidí v Británii je jen dalším ukazatelem jejího plytkého závazku k demokracii a k názorům lidí. Toto pohrdání lidmi je vestavěno do samotných struktur EU, která je postavená tak, aby odstranila možnost změny lidmi na národní i unijní úrovni.
Tady v Irsku máme divadélko strany, jejíž někteří členové bojovali ve třicetileté válce za ukončení britského vměšování v Irsku a za ustavení nezávislé, svrchované Irské republiky a která se teď vzdává téže podnikové moci. Jeden čas to byl hlavní oponent členství v „klubu bohatých“ a mnoha smluv, které byly přijaty k usnadnění výstavby této bašty podnikové moci.
Spolu s dalšími demokratickými silami, včetně Komunistické strany Irska, vzdorovala těmto smlouvám - a dějiny ukázaly, že naše kritika byla přesná - a obracela pozornost Irů k vážnému nebezpečí, jaké vůči národní demokracii a svrchovanosti představovala trvalá honba za centralizovanější kontrolou, již ony smlouvy obsahovaly, trvalé pokusy EU opomíjet lid a zbavit jej všech možností změnit ekonomickou a sociální politiku na národní úrovni. EU je vystavěna tak, aby podkopávala demokratickou vůli lidí a zabraňovala vzniku jakékoli alternativy vůči kapitalismu na národní úrovni.
Ona strana se stala z odmítače EU jedním z hlavních propagátorů iluze mezi dělnictvem, že EU lze reformovat zevnitř; stala se nosičem k odzbrojení radikálních hlasů tady v Irsku. Skočila na jednu z nejstarších fint zřízení: Přijďte do našeho politického stánku a můžete jej pro nás reformovat.
Co se odhalilo je způsob, jímž tato strana vidí svět z velmi úzkého nacionalistického hlediska a povrchnost její rétoriky proti zřízení.
Jiná skutečnost, již odhalilo hlasování o Brexitu, je naprosté opomíjení lidí na severovýchodě naší země. Mají malou (nebo nemají žádnou) sílu něco změnit, změnit ve skutečném smyslu jejich ekonomických nebo sociálních podmínek. Také se odhalila skutečnost, že mnohé služby, na než lidé spoléhají, jsou svobodné v jednání jen tak dlouho, dokud je k mání financování z britské státní pokladny nebo z Evropské unie.
Mnohé z těchto služeb pracující absolutně potřebují. Stovky služeb dostávají dostatečné dotace, aby se udržely v činnosti, ale nestačí k tomu, aby mohly existovat nezávisle. Zúčastnění musí tyto dotace uznat coby kontrolní mechanismy a ne jako prostředky emancipace. Nedostatek demokracie je základní slabostí vnitřního uspořádání na severovýchodě naší země, stejně jako je tomu v Evropské unii.
Lidé na severovýchodě zakoušejí nejvyšší úroveň sociální nouze, nejnižší úroveň mezd (průměrně 108 £ týdně), největší množství smluv s nulovou pracovní dobou a nejisté zaměstnání. Žádné množství proseb o zvláštní zacházení z Londýna ani z Bruselu neukončí tento neblahý dopad na lidskou existenci.
Teď není čas na ústup nebo k náhledu na svět skrze úzce nacionalistické nebo loajalistické hledisko. Evropskou unii můžeme porazit jen s jasným protiimperialistickým, protifiremním chápáním sil, které jsou překážkami, jimž čelí naši lidé, které stojí v cestě právu lidí na změnu ekonomického a politického systému a brání rozvoji strategie pro vložení skutečné ekonomické a politické moci do rukou pracujících.
Veškeré bohatství vzniká rukama a mozky pracovních sil - pracujících lidí. Bohatství, jež vytvářejí dělníci, nevlastníme ani nekontrolujeme my, ale spíše ti, kteří vlastní a kontrolují výrobní prostředky. Skutečné demokracie může být dosaženo jen když bohatství a prostředky vytvářející bohatství jsou ve společném vlastnictví lidu.
Členství v EU je k tomu, aby zabránilo vzniku nového, jiného Irska. Pokud lidé mají dosáhnout skutečné a smysluplné změny, bude to navzdory EU, s odmítnutím EU, protože politické instituce ustavené rozdělením nebyly ustaveny proto, aby uspokojovaly potřeby lidí, ale k uspokojení potřeb britského imperialismu.
Tyto instituce nejsou nosiče, jež mohou přinést změnu, a tak musí být nahrazeny, aby vzniklo nové a radikálně jiné Irsko.
Eugene McCartan, generální tajemník KS Irska
Zveřejněno v měsíčníku KS Irska Socialist Voice, srpen 2016 (překlad Vladimír Sedláček)