Je nesporné, že americký Federální úřad pro vyšetřování za celou dobu své existence (zahrneme-li do jeho historie i „Úřad pro vyšetřování“, fungující od 26.7.1906 v rámci Ministerstva spravedlnosti USA) shromáždil zkušenosti z boje proti zločinu, velké množství poznatků a informací. Jeho činnost však také provázely bezpočetné skandály, způsobené zneužíváním aparátu, kterým FBI disponuje, pro krytí zločinů, k realizaci tajných operací v rozporu s americkým zákonem, k psychické i fyzické likvidaci osob, nepohodlných vládnoucím špičkám politického systému Spojených států. Jako hlavní orgán pro vyšetřování trestné činnosti podle federálních zákonů, FBI stíhá závažnou kriminální činnost, ale zabývá se i politickou represí proti institucím i jednotlivcům, jejichž „provinění“ byla agenty „byra“ často vykonstruována či vyprovokována. Spojené státy (ale bohužel i dnešní ČR) jsou zemí, kde zločin prorůstá všechny oblasti společenského, zejména pak hospodářského života. Krádeže, ozbrojené loupeže, vraždy, atentáty, únosy, vydírání, podvody, žhářství, korupce, zpronevěry, penězokazectví, pašování a distribuce omamných drog, hazardní hry, sexuálně motivované zločiny - to vše je jen nepatrný výčet kriminální činnosti, k níž docházelo a stále dochází v enormních proporcích v této „zemi neomezených možností“. Jestliže zaměření práce „Úřadu pro vyšetřování“ v období od července 1906 do první světové války se rozvíjelo v oblasti plnění úkolů ve vztahu k obecné kriminalitě („criminality duties“), pak během první světové války se „byro“ začalo více zabývat bezpečnostními (přesněji státobezpečnostními) úkoly (t.j. „internal security duties“).
S přibližující se druhou světovou válkou, po celosvětové hospodářské krizi, která se i ve Spojených státech m.j. projevila růstem aktivity odborů, různých organizací na podporu rovnoprávnosti menšin (zejména černošského obyvatelstva, ale i Indiánů), vznikem studentských demokratických organizací i vzestupem důvěryhodnosti Komunistické strany USA ve veřejnosti, prezident Franklin Delano Roosevelt přistoupil na politiku takzvané „ochrany národních zájmů před podvratnými silami“. Z hlediska činnosti FBI to znamenalo zdůraznění priority rozpracování problematiky vnitřní bezpečnosti (od května 1934) a rozšíření aktivity „byra“ i o úkoly kontrarozvědné (od srpna 1936). Obě tyto problematiky se staly náplní činnosti aparátu, který později se stal základem Zpravodajské správy („Intelligence Division“), jako jedné z mnoha součástí FBI. Od samého počátku rozpracování bezpečnostní problematiky byla akcentována aktivita proti komunistům. Pokyn, který šéf FBI J.E.Hoover poslal 5.září 1936 šéfům poboček „byra“ na území Spojených států jako konkretizaci bezpečnostní problematiky, ukládal „získat ze všech možných zdrojů informace o podvratné činnosti, prováděné v USA komunisty, fašisty a představiteli nebo stoupenci jiných organizací nebo skupin, které hlásají svržení nebo výměnu americké vlády nezákonnými metodami“ („FBI“, S.J.Ungar, str 101).
Vlna antikomunistické hysterie, která byla ve Spojených státech rozpoutána po druhé světové válce se stala živnou půdou pro zdůraznění potřeby prohloubit práci FBI po liniích vnitřní bezpečnosti a kontrarozvědky. V březnu 1947 prezident Harry Truman vydal nařízení o provádění prověrek politické spolehlivosti (nepřipomíná vám to např. lustrační zákony?) státních úředníků a zaměstnanců ve vojenském průmyslu, které bylo později rozšířeno i na Američany - zaměstnance OSN. FBI se dostalo tímto nařízením důležitého úkolu neboť materiály „byra“ byly zmíněny jako jeden ze zdrojů, který se měl při těchto prověrkách brát v úvahu. V rámci „prověrek loajality“ FBI sejmul otisky prstů u miliónů federálních zaměstnanců, kteří museli vyplnit i osobní dotazníky k použití v rámci FBI. V dotazníku se m.j. vyžadovalo uvést, zda prověřovaný je členem či sympatizantem „nějaké zahraniční nebo domácí organizace, sdružení, hnutí, skupiny nebo spojení osob, jež jsou označeny generálním prokurátorem jako totalitní, fašistické, komunistické nebo rozvratné“. Kromě akcí proti americkým komunistům stojí za zmínku jiná, a to operace z roku 1961 pod názvem „COINTELPRO“ rozšířena i na málo významnou Socialistickou dělnickou stranu ("Socialist Workers Party-SWP"). J.E.Hoover toto opatření, označené jako „COINTELPRO-SWP“, zdůvodnil pobočkám FBI tím, že členové strany kandidují na veřejné funkce, podporují Castrovu Kubu a zastávají revoluční zásady Marxe, Engelse a Lenina v interpretaci Lva Trockého.
Postupem doby byl komunistický a trockistický směr v rámci FBI označen jako „stará levice“ a FBI zahájila další operaci proti takzvané „nové levici“ („COINTELPRO-New Left“). Ta byla charakterizována jako anarchistický směr, který může narušit chod školských zařízení a zaškolovacích středisek, ochromit dopravu, vyvolat nepokoje v ulicích, atd. Toto opatření „byra“ bylo důsledkem vzestupu protestních akcí proti porušování občanských práv, proti segregaci, za zrovnoprávnění menšin, později i proti válce ve Vietnamu. V rámci „COINTELPRO-Nová levice“ se do zorného úhlu agentů FBI dostaly takové organizace jako například Studentský koordinační výbor pro nenásilné akce, Národní sdružení pro podporu barevného lidu, Národní výbor pro rozumnou nukleární politiku, Studenti za demokratickou společnost, Vietnamští vysloužilci proti válce, Ženská mezinárodní liga za mír a svobodu a jiné. FBI do nich infiltroval své (i placené) informátory, různé provokatéry, prováděl nezákonné tajné prohlídky (formou vloupání, tzv. „break-in“) v kancelářích těchto organizací, v bytech jejich členů i stoupenců s cílem instalace odposlechových zařízení, atd. Úkol, který „byro“ touto činnosti sledovalo, zněl: „...odhalit, rozložit, dezorientovat, diskreditovat nebo jinak neutralizovat,...“ („FBI“, S.J.Ungar, str.33).
Šokující bylo odhalení, že FBI v průběhu padesáti let soustřeďoval informace o významných amerických spisovatelích. Tato skutečnost byla v deníku The Washington Post zveřejněna s ironickým titulkem, že v materiálech FBI se tak nachází přehled „Kdo je kdo v literatuře?“. Pozornosti FBI neunikali ani spisovatelé a další osobnosti Mezi „byrem“ sledovanými spisovateli se nacházela jména Ernesta Hemingwaye, Theodora Dreisera, Howarda Fasta, Johna Dos Passose, Williama Faulknera, Sinclaira Lewise a dalších. Zájem FBI o některé z nich byl většinou vyvolán jejich literárními díly, v nichž byla zpracována sociální a protiválečná tematika. U Hemingwaye to byla i jeho podpora republikánů ve španělské občanské válce, jeho sympatie ke Kubě a j. V případě Theodora Dreifuse to nesporně byla i skutečnost, že se angažoval v amerických odborech a svou pokrokovost na sklonku života vyjádřil i vstupem do KS USA. Spisovatelka Pearl Bucková si „vysloužila“ zájem FBI svým autorstvím brožurky proti rasové diskriminaci v amerických ozbrojených silách. Ve svazku, založeném na její jméno, bylo uvedeno: „Její aktivní podpora všech programů, zastávajících rasovou rovnost ji přivedla ke styku s mnoha známými komunisty“. Pro své členství v organizaci „Americký svaz občanských svobod“ („American Civil Liberties Union-ACLU“) byla Bucková vedena jako členka „komunistické krycí organizace“.
Mezi evidovanými spisovateli však byli i politicky konformní jednotlivci, u nichž bylo na podiv, proč je „byro“ sledovalo. FBI se intenzivně zajímal i o známého zpěváka skupiny Beatles - Johna Lennona. Páteční příloha Lidových novin z 10.3.2000 v tomto směru zveřejnila článek, s odvoláním na amerického historika Jon Wienera. Článek zdůrazňuje jak negativní postoj k Lennonovi zaujímal J.E.Hoover, který o něm prohlásil: „Jediným důvodem jeho existence je ničit všechno, co vytvořila tato společnost, kterou nenávidí“ (tamtéž). Lennon byl podezříván z úmyslu organizovat akce proti zvolení Nixona prezidentem, z podpory „radikálů“ a Irské republikánské armády. V rámci objektivity je třeba podotknout, že tzv. operace „COINTELPRO“ FBI také věnoval pozornost radikálním pravicovým, hlavně rasistickým organizacím v USA. Usiloval do nich proniknout a získat z řad jejich členů spolupracovníky, přes které kontroloval jejich činnost ale také některé z nich využíval proti černošským organizacím. S cílem černošské organizace vnitřně rozložit, úkoloval tyto extremně pravicové kontakty například ke vhazování zápalných pum do jejich kanceláří (že by aktéři žhářského útoku proti rómské rodině ve Vítkově postupovali podle stejného návodu?) .
V souvislosti s aktivitou FBI za druhé světové války a v období studené války je vhodné zmínit se i jak „byro“ bylo zneužíváno některými prezidenty USA pro jejich osobní politické zájmy. V první polovině prosince 1975 se kritika takového postupu prezidentů F.D.Roosevelta, J.Kennedyho, L.Johnsona a R.Nixona objevila ve zprávě kongresového Senátního výboru pro kontrolu zpravodajských aktivit. Tak například v roce 1940, po přednesení své zprávy o národní obraně, prezident Roosevelt si vyžádal informace o 128 osobách, které telegraficky kritizovali jeho vystoupení. Do informace, zaslané o těchto osobách do Bílého domu, FBI zařadil vše co měl k nim k dispozici, „ať to bylo jakkoli povrchní“ (americký týdeník Time, 15.12.1975). Pokud k nim „byro“ v době vypracování informace nemělo nic k dispozici, byl na ně „založen svazek“. Prezident Kennedy to měl jednodušší, protože úkolování v jeho zájmu mohl provádět jeho bratr Robert, jemuž J.E.Hoover jako generálnímu prokurátorovi (tudíž šéfovi Ministerstva spravedlnosti) byl formálně podřízen. Senátní zpráva z roku 1975 se například zmínila o Robertem Kennedym zadaném úkolu odposlouchávat v období 1961-2 několik washingtonských novinářů. Skandální byla aktivita FBI v souvislosti s politickou aférou, známou pod jménem Watergate.
Je logické, že důvěra amerických občanů v FBI má sestupnou tendenci, což je přisuzováno skutečnosti, že ani po zpřísnění pravidel kontroly nad činností agentů „byra“ (koncem roku 1976), FBI neupustil od stylu práce, který část americké veřejnosti pobuřuje. Jestliže v roce 1965 v průzkumu veřejného mínění FBI získal kladné hodnocení u 84% dotázaných, v roce to už bylo 71% a v roce 1999 53% respondentů. „Za posledních pět let klesla důvěra občanů USA v FBI o 22 procent...“ (LN, 5.10.1999, v článku pod titulkem „Americký FBI je podezřelý z těžkých zločinů“). V roce 1993 se také ukázalo, že po osmnácti letech od kritické zprávy , v níž bylo odhaleno zneužívání FBI některými americkými prezidenty pro jejich osobní politické zájmy , podobná praxe pokračovala i za Billa Clintona. FBI v tomto roce totiž předal Bílému domu tajné materiály o 300 vlivných republikánských odpůrcích Clintona. V témže roce, když se objevily pochyby o podnikatelských aktivitách manželů Clintonových před příchodem B.Clintona do Bílého domu, bylo vzneseno hlouběji neprověřované obvinění, že FBI falšoval důkazy při vyšetřování okolností úmrtí právníka Bílého domu Vince Fostera. Ten totiž měl znát kompromitující okolnosti o minulé podnikatelské činnosti Hillary a Billa Clintonových.
Konec devadesátých let 20.století je v činnosti FBI poznamenán i zvýšenou pozorností různým extremistických skupinám, jež s příchodem roku 2000 spojovaly své očekávání přírodních katastrof či společenských převratů. V rámci operace „Meggido“ FBI toto nebezpečí charakterizoval takto: „Výbušná kombinace apokalyptických náboženství a konspiračních teorií může vyvolat násilné činy s cílem naplnit vize o konci světa“ (LN, 19.11.1999). Obavy FBI zřejmě vyplývaly z poznání, že v současných poměrech v USA může i v podstatě individuální akt násilí mít vážné psychologické důsledky ve společnosti. Tak tomu bylo například v roce 1995, když výbuch ve federální budově v Oklahoma City (při němž zahynulo 168 lidí) byl dílem jen dvou teroristů. Pochopitelně, že FBI nyní věnuje velkou pozornost i skupinám a jednotlivcům, protestujícím proti globalizaci jako aktuální formě realizace „národních zájmů Spojených států“ (viz události v americkém Seattlu během zasedání Světové obchodní organizace). Řešení úkolů obecně kriminálních a státobezpečnostních se nyní spojuje ve sféře rozpracování takzvaných „hackerů“ (t.j. počítačových pirátů), jejichž nezákonné pronikání do počítačových systémů představuje vážné ohrožení zájmů velkých společností, ale například i Pentagonu či Úřadu pro národní bezpečnost („National Security Agency“).
Postupem doby - za tichého souhlasu amerického ministerstva zahraničí (STADEP) - agenti FBI zřizovali své kanceláře v objektech zastupitelských úřadů Spojených států jako „právní přidělenci“ („legal attaché“). To se vžilo natolik, že z tohoto stavu vnikl takzvaný „legatský systém“ („legat“ je zkratka, používaná v hantýrce FBI pro funkci „právního přidělence“). „Legaty“ se stávali zejména oblíbenci Hoovera, pro něž vyslání do zahraničí bylo formou odměny za jejich loajalitu vůči řediteli. Kanceláře „legatů“ se postupně přeměňovaly na opravdové pobočky „byra“ - například v hlavním městě Mexika „legat“ disponoval jedenácti jemu podřízenými agenty a dvanácti administrativními úředníky. Kanceláře „legatů“ tedy jsou v podstatě „rezidenturami FBI“ v příslušné zemi. Podle experta na FBI S.J.Ungara „nicméně, jeden rozdíl je jasný - zatímco úřadovny Ústřední zpravodajské služby v zahraničí pokračovaly v utajování totožností jejích agentů a skrývaly se pod krytím ‚zvláštních asistentů velvyslance‘ nebo členů ‚politické sekce‘ velvyslanectví, pojmenování ‚právní přidělenec‘ zůstalo pouze formálním. FBI se vzdal pokusu utajit nebo zastřít svou přítomnost v zahraničí, a lze říci, že se zveřejnil“ („FBI“, str. 230). Je zřejmé, že „legat“ není osobou, poskytující jen právní pomoc, například americkým občanům, zdržujícím se dočasně nebo dlouhodobě v hostitelské zemi. Je zpravodajským orgánem v pravém slova smyslu, v jehož činnosti - vedle výměny informací o problematice obecně kriminální povahy, jež se dotýkají zájmů hostitelské země a USA - věnuje výraznou pozornost problematice (státo)bezpečnostní a kontrarozvědné. V polovině 70.let se odhadovalo, že tzv. „bezpečnostní záležitosti“ („security concerns“) tvořily v případě pařížského „legata“ přes 52 % a u bonnského „legata“ více jak 58 % jejich aktivity. V rámci takové činnosti „legatové“ soustřeďují i tzv. „příležitostné zpravodajství“ (například informace o obchodních vztazích hostitelské země se zeměmi, k jejich zahraniční politice mají USA výhrady, o aktuálním politickém vývoji nebo o aktivitě takzvaných „podvratných sil“ v hostitelské zemi, atd.,).
Závěrem lze dodat, že nelze vyloučit podobné praktiky ani v ČR. Agenti FBI mohou působit tam, kde místní pravicoví politici zvažují prosazení antikomunistické legislativy, připomínající poválečný McCarranův zákon (viz aktivity Štětiny a dalších). Všechny výše uvedené skutečnosti, vytvářejí „živnou půdu“ pro aktivitu tajnou službu, jakou je Federální úřad pro vyšetřování, se všemi jeho zkušenostmi z boje proti zločincům, špionům i různým „pseudo-špionům“, ale hlavně proti pokrokovým lidem ve vlastní zemi. Výrazně se tento přístup projevil ve slovech Edwarda S.Millera, mnohaletého zástupce ředitele FBI, pověřeného řízením Zpravodajské správy „byra“, v roce 1974 (před jeho odchodem do důchodu): „Revoluce vždy začínají nenápadně... . Hospodářské poměry jsou špatné, důvěryhodnost vlády je nízká. To je situace, kterou místní revolucionáři důkladně sledují. Postoj FBI musí se soustředit na tyto různé okolnosti. ... Kdyby tomu tak nebylo, Byro by neplnilo své úkoly. ... Musíme být schopni odhalit ... v jakém stadiu se revoluce nachází“ („FBI“, S.J.Ungar, str.119). Přemýšlejme se všemi důsledky, co se to v současné ČR děje a proč se neustále straší komunisty, levicí a údajnými ruskými agenty!