TÝDEN V MÉDIÍCH Když šli lidé v roce 1989 cinkat klíči, tak chtěli svobodu. Právě svobodného étosu se nedostávalo 17. listopadu osmadvacet let poté. Petr Žantovský považuje včerejší připomínkové akce za propagandu jasně definovaných politických struktur a srovnává je s 1. májem. To, že se už poněkolikáté staly demonstrací proti stávající hlavě státu a tentokrát zcela zjevně ve prospěch jednoho z protikandidátů Jiřího Drahoše, vnímá jako naprosto znehodnocené, zneužité a pošlapané všechno, co vedlo lidi v roce 1989 na Václavské náměstí a na Letnou.
Především tomu, co se dělo kolem výročí 17. listopadu, patří pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Jako účastníka listopadových událostí a jako člověka, který byl nějakým způsobem poměrně silně proskribován i tehdejším systémem, mě velice uráží, když si teď mnozí lidé hrají na Václavském náměstí a jinde na to, že se opakuje listopad 1989, že je potřeba nový listopad 89 a že staví tuhle akci už poněkolikáté jako demonstraci proti stávající hlavě státu. Tentokrát je to o to aktuálnější, že přímá prezidentská volba nás čeká už za pár týdnů. Přijde mi, že je naprosto znehodnocené, zneužité a pošlapané všechno, co vedlo ty obyčejné lidi na Václavské náměstí a potom na Letnou i na všechny podobné akce, ale také do centra Prahy během Palachových týdnů a během srpnů v roce 88 a 89. To je prostě plivnutí do obličeje těmto lidem,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Upozorňuje, že před těmi 28 lety tam lidé nepřicházeli proto, aby agitovali za nějakého Havla, Drahoše nebo Kroupu, ale přišli tam proto, že chtěli svobodu. „Mnozí si neuměli představit, co to svoboda je. Mnozí si neuměli představit, co to je kapitalismus. Mnozí neznali rizika kapitalismu, která spočívají v různých sociálních aspektech. Ale to není vůbec podstatné. Podstatné je, že pro nás, kteří jsme tam tehdy různě postávali nebo byli biti po zádech a byli vyváženi za Prahu, vyslýcháni, nějakým způsobem decimováni a vyhazováni z práce, to intuitivně všechno znamenalo boj za svobodu. Myslím si, že si tehdy většina společnosti nekladla otázku, jestli chce socialismus s lidskou tváří jako za Dubčeka, protože to byla maximální historická paměť, které jsme byli schopni, ten osmašedesátý. Časy před ním jsme si už nepamatovali, neprožili jsme je, nevěděli jsme, co je to kapitalismus,“ vzpomíná mediální analytik.
Horáčkova kandidatura na prezidenta je jednou z největších drzostí
Lidé si představovali, že vytvoří nějakou společnost, jež udrží sociální jistoty, které jsme získali uměle a za cenu různých nesvobod za socialismu a k tomu se přidají svoboda slova, shromažďování, tisku, cestování a další. „To všechno byla idea listopadu osmdesát devět. V žádném případě, a to podtrhuji, celá aktivita kolem osmdesátého devátého nebyla spontánně od lidí, kteří nebyli zapojeni do mocenských her, nebyla postavena jako propaganda pro jednu či více osob. Tento 17. listopad, ten včerejší, byl naopak zcela jednoznačně postaven jako propaganda pro Jiřího Drahoše a dva další prezidentské kandidáty. Patrné to bylo především na večerním Koncertu pro budoucnost na Václavském náměstí v Praze. Bylo samozřejmě bizarní, že mezi ně organizátoři nepustili Michala Horáčka,“ podotýká Petr Žantovský.
Myslí si, že to udělali zcela záměrně, protože si dobře spočítali, co by jeho vystoupení znamenalo. „Pan Horáček totiž hovoří – a to cituji, co řekl pro Seznam a je to i na Novinkách – že on ‚ztělesňuje hodnoty 17. listopadu‘. Proto bych připomněl, že pan Horáček byl valchař. Kdo neví, co to je, ať si to najde ve slovníku, byl sázkař na koně, byl redaktor týdeníku ÚV SSM, tak nevím, jestli tohle byly hodnoty, které ztělesňovaly 17. listopad. Domnívám se, že ne. Naopak se domnívám, že kandidatura pana Horáčka na prezidenta republiky je jedna z největších drzostí, jaké jsme vůbec zažili v období po roce osmdesát devět. Ale to je věc pana Horáčka a jeho svědomí. Ale to, že ho organizátoři té několikahodinové akce nenechali v jejím průběhu vystoupit, považuji vcelku za pozitivní,“ přiznává mediální odborník.
Psali jsme:
Drahoš ztělesňuje hodnoty 17. listopadu odvoláváním se na Havla
„Myslím, že organizátoři to dělali velmi programově, velmi inteligentně a promyšleně, protože vědí, že Horáček je handicap celého toho ideologického balábile, protože je strašně zranitelný. Na něj se dá vytáhnout kdykoli cokoli, je Achillovou patou veškerého protizemanovského propagandistického úsilí,“ tvrdí Petr Žantovský. Za negativní ale považuje, že mohli vystoupit jiní tři vybraní prezidentští kandidáti se zdůvodněním, že nejvíce ztělesňují hodnoty 17. listopadu. „Například Hilšerovi bylo tehdy třináct let, Drahoš byl pracovníkem vědeckých institucí, v každém případě byl součástí systému. Ta tři jména jsou naprosto zvláštně vybraná. Je zjevné, že to jde celé na Drahoše, ale je třeba si také říci, kde byl před těmi 28 lety. On nebyl žádný demonstrant 17. listopadu, nedržel žádnou vlajku demokracie, nebyl žádným symbolem 17. listopadu. Proč tedy ztělesňuje jeho hodnoty? Že se nejvíce odvolává na Havla? Možná,“ přemítá mediální analytik.
Vadí mu, že nejen tato akce byla postavena jako boj proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. „Zejména proti Zemanovi. Jak jsme už od rána viděli u toho pomníčku na Národní třídě, tak se tam schylovalo k fyzickému útoku na Andreje Babiše. To je velmi nechutné a velmi nízké chování lidí, kteří vyprovokovávají tyhle záležitosti. Je to otázka jejich svědomí a ať si to před ním zodpovědí. To je věc jedna. Tou druhou je zneužití toho velmi významného a pro národ stále ještě důležitého data a tématu 17. listopadu. Znovu opakuji. My jsme před těmi osmadvaceti lety nevěděli nejenom, co je kapitalismus. My jsme také nevěděli, že došlo k nějakým mezinárodním geopolitickým dohodám mezi pány Reaganem, posléze Georgem Bushem starším a Gorbačovem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
1. máj jak vyšitý, propaganda jasně definovaných politických struktur
Stejně tak lidé netušili, že se socialismus hroutí organizovaně. „My jsme nevěděli, že má už v disentech jednotlivých zemí své pretendenty na budoucí mocenské posty. Nic z toho jsme nevěděli. Ti lidé, co šli na ten Václavák, šli cinkat klíči proto, že chtěli svobodu. A jestli se něčeho nedostávalo včera na Václavském náměstí a všude jinde, tak to bylo právě toho svobodného étosu. Protože včera to byla účast na propagandistické akci naprosto jasně definovaných politických struktur. To byl 1. máj. Opravdu bych to srovnal s 1. májem. Transparenty, vlaječky, hesla, řečníci. Tady máme jasně definovaného nepřítele, tady máme jasně definované lídry. Za lídry se stavíme, tleskáme jim a bojujeme proti nepřátelům. To byl včera 1. máj jak vyšitý,“ charakterizuje mediální odborník oslavy Dne boje za svobodu a demokracii.
Kromě atmosféry, která většinově letošní 17. listopad provázela, ho zaujaly některé výroky, které na vzpomínkových akcích nebo v médiích zazněly. „Rozhodně musím ocitoval ‚úžasného‘ řečníka, Daniela Kroupu, který se probudil po tolika letech politické hibernace. Asi už se mu nelíbí v Ústí nad Labem na tamní vysoké škole a zřejmě má pocit, že by měl na závěr své politické kariéry opět zazářit. Tak prohlásil, že – cituji ze Seznamu zprávy – ‚po osmadvaceti letech se k nám vracejí lidé, proti kterým jsme bojovali‘. Protože to bylo v souvislosti s Milošem Zemanem, tak si to vykládám tak, že před osmadvaceti lety jsme bojovali proti Zemanovi, který se nám tedy vrací a proti němuž je tedy třeba bojovat,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Pod vlivem emocí a davu řekl Kroupa ještě větší nesmysl než obvykle
„Ještě netrpím ztrátou paměti. Pan Kroupa je starší ročník, tak mu paměť asi slouží hůř než jiným lidem. A tak možná už zapomněl, že Miloš Zeman byl autorem významného článku o přestavbě a nesvobodě v Československu, kvůli kterému byl potom politicky proskribován. Myslím, že už také zapomněl na to, že pan Zeman stál na Letné na stejné tribuně vedle Havla, Hutky, Kubišové, Václava Malého a říkal odtamtud své velmi kritické připomínky vůči ekonomickému fungování vrcholného socialismu a byl jednoznačně vnímán jako jedna z tváří listopadu 89. Takže ztělesňoval hodnoty 17. listopadu, abych citoval pana Horáčka. Jestliže teď Daniel Kroupa říká, že se k nám vracejí lidé, proti nimž jsme bojovali, tak nevím, proti komu on tedy bojoval,“ poznamenává mediální analytik.
Pokud se signatáři Charty 77 a v devadesátých letech předsedovi zkrachovalé ODA zdálo, že bojoval proti Miloši Zemanovi, tak by se celkem jednoduchou logikou mohlo dojít k tomu, že bojoval v řadách ústředního výboru KSČ. „Nebo pohotovostního pluku. Nevím, jak jinak si mám jeho slova vysvětlit. Protože jestli teď bojuje proti Zemanovi, tak bojuje proti tomu, co ztělesňoval listopad 89. Asi by to zasloužilo nějakého většího vysvětlení. Jsem takový slovíčkář a docela si dávám pozor na to, jak se lidé vyjadřují a co přesně říkají v okamžiku, kdy jsou vedeni emocí nějaké situace nebo nějakého davu. To se méně hlídají a říkají větší nesmysly než obvykle. A tohle považuji za nesmysl jako dům. Myslím si, že panu Kroupovi v okamžiku, kdy to vypustil z úst, protože to není hloupý člověk, mu to muselo dojít, ale z té emoce toho okamžiku to zřejmě nepocítil. Tak mu to touto cestou připomínám,“ zdůvodňuje Petr Žantovský.
Mnozí bojovníci za pravdu a lásku byli součástí minulého režimu
Když během dne sledoval různé reflexe toho, co se průběžně dělo, tak také sledoval, kdo se k čemu vyjadřoval. „A fascinovalo mě, že se k tomu vyjadřovali různí lidé, kteří mají také ztělesňovat hodnoty 17. listopadu 89. Teď se budeme asi smát a budeme si říkat, no tak na Václavském náměstí nám zpívá Emma Smetana. To je dcera Moniky Pajerové, a ta byla na přípravných výborech k Albertovu a k demonstraci 17. listopadu 1989 jako zástupce Svazu mládeže. Pokud se pamatuji, tak bojovníci za pravdu a lásku, která zvítězí nad lží a nenávistí, jsou také pánové Mejstřík, Žáček a další. Oni se na mě budou strašně zlobit, ale já se tomu nemůžu vyhnout navzdory tomu, že mnozí z nich jsou mí přátelé. Byli to svazáčtí funkcionáři, byli to členové Socialistického svazu mládeže,“ připomíná mediální odborník.
Přestože byli součástí toho předchozího režimu, tak jim dnes nic nebrání, aby ho líčili jako koncentrák. „Ten režim nebyl dobrý, byl špatný. Byli jsme ve vězení, byli jsme za dráty, byli jsme za zdí, nemohli jsme za tu zeď. Ale oni nepatřili k těm, co šli proti té zdi kladivem nebo se ji pokoušeli přelézt. Oni byli vevnitř a mnozí z nich byli součástí těch organizací, které tu zeď držely při životě. Na jejich místě bych skutečně zalezl hodně hluboko a strašně bych se modlil, aby se na mě neukazovalo, natož abych se vyjadřoval velice direktivně a apodikticky do médií k takovýmto výročím. Protože mnoho z těch lidí sice udělalo za tu dobu mnoho dobré práce, ale někteří udělali mnoho špatné práce. To ať si každý přebere, jak chce,“ konstatuje Petr Žantovský.
Zapomínáme na to, že revoluci v roce 1989 dělali ti, proti nimž měla být
Když má jmenovat konkrétně, tak uznává, že je jistě rozdíl mezi Pavlem Žáčkem a Monikou Pajerovou. „Nevzpomínám si, že by Monika Pajerová za tu dobu vykonala nějakou dobrou práci. Ale přece jen se stále ptám, proč nám k tomu výročí nehovoří lidé, kteří se také zúčastňovali příprav akce na Albertově, například Michal Semín. To je člověk, který zastupoval nezávislý studentský svaz. Byl účastníkem těch schůzek, ale když viděl, že to organizuje pražský městský výbor SSM, tak z toho ho mrazilo a přestal se příprav zúčastňovat a přestal se s tím identifikovat. Nechápu tedy, proč zapomínáme na to, že tuto revoluci udělali ti, proti nimž ta revoluce měla být. A to je velmi zásadní sdělení, které sedí na tu včerejší velmi nepovedenou trachtaci na Václavském náměstí a jiných místech v České republice,“ míní mediální analytik.
Aby nezůstal jen u dění kolem 17. listopadu, připomíná jednu mediálně velice důležitou záležitost mezinárodního rozměru. „Je velmi zásadní a myslím si, že zadělává na velmi nebezpečnou situaci. Jak víme, americká administrativa využila zákon o registraci zahraničních agentů, zákon FARA, jenž platí ve Spojených státech od roku 1938 a který přikazuje registraci těch, kteří v zemi reprezentují zájmy cizích států. S interpretací tohoto zákona administrativa USA konstatovala, že ruská státní televize Russia Today a ruský server Sputnik, který je odnoží ruské státní tiskové agentury Rusko dnes, bývalé Novosti, jsou špionážní organizace. A ve Spojených státech jsou tak zařazeny do kategorie agentských nebo špionážních či zpravodajských služeb jiného typu než ryze mediálního,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Kremlofil i amerikanofil jsou velice nebezpečné nálepky
Nikoho proto nemohlo překvapit, že Ruská federace zareaguje stejným způsobem a učiní v podstatě totéž v odvetě na tuto aktivitu Spojených států. „Obě tyto aktivity považuji za velice nešťastné, velice nepříjemné. Protože když si tady neustále povídáme něco o demokracii, ať už z Východu, nebo ze Západu, nebo odkudkoli a přitom nerespektujeme tu základní kvalitu demokracie, což je svoboda slova, právo na získávání a šíření svobodných informací a přitom začneme jednotlivé mediální struktury označovat z jedné i z druhé strany, a to je úplně jedno, jestli to říká Janda o Parlamentních listech nebo někdo jiný o Jandovi, že to je šiřitel nějaké propagandy, tu kremlofil, tu amerikanofil, tak to jsou všechno velice nebezpečné etikety,“ domnívá se mediální odborník.
O to nebezpečnější to je, jestliže to začne mít rámec až diplomatického opatření, k němuž došlo ve Washingtonu a v Moskvě. „Protože v takovém okamžiku končí formálně demokracie a začíná opravdu neformální studená válka. Doposud jsme si o tomto období říkali, že nám připomíná studenou válku, ale tohle už je její jasné vypovězení. Jestliže se jakýkoli režim, a je úplně jedno, jestli je na Východě nebo na Západě, nějakým způsobem – řekněme to natvrdo – bojí mediální reflexe svých činů z druhé strany, tak je na tom velmi špatně sám o sobě. A je v podstatě před nějakým kataklyzmatem, před nějakou kolizní situací a chová se hystericky, nevhodně a zcela nepříčetně. A těmi prvními, kdo to odnesou, jsou zpravidla sběratelé a šiřitelé informací, to znamená novináři, média,“ poukazuje Petr Žantovský.
Nejhorší mediální zpráva za hodně dlouhou dobu
A je přesvědčen, že je úplně jedno, jestli je to médium státní nebo polostátní. „Nevidím žádný rozdíl mezi Russia Today, což je státní a naprosto transparentně státem placený i organizovaný televizní kanál, a třeba Radio Liberty, které je sice v pozici nestátní organizace, nicméně má kompletní financování ze zdrojů Kongresu. Tím pádem samozřejmě zastává a šíří po světě stanoviska americké vlády, americké administrativy a americké zahraniční politiky. Proto v tom žádný velký rozdíl nevidím. A myslím si, že obě ty instituce mají plné právo existovat v zemích svých určení tak, jak to doposud normálně fungovalo. A tyhle hysterické administrativní kroky, které mají samozřejmě politický důvod i dopad, považuji za velmi nebezpečné. Myslím si, že to je nejhorší mediální zpráva za hodně dlouhou dobu,“ dodává mediální analytik.