Stejně jako jiní masoví střelci-vrazi před ním i Stephen Paddock má prospěch z výsady být bílý, dokonce i ta těch nejkrutějších okolností.
Jeho bělošství ho chrání před zkoumáním, jakému by byla podrobena každá osoba barevné pleti. Což je rasistické.
Právě když jsme si mysleli, že nálada národa už nemůže být horší po víkendu, kdy se prezident USA posmíval starostovi Portorika po ničivé hurikánové sezóně jsme se probudili do pondělního rána s 58 mrtvými (zatím) a stovkami zraněných střelbou do davu v Las Vegas. Zatím je příliš brzy na odpovědi na naše společné halasné PROČ?! Mediální výstupy prostě identifikovaly čtyřiašedesátiletého bílého muže, který ty lidi zabil coby „osamocený střelec“.
Jak čtu o masakru, jenž po sobě zanechal Stephen Paddock (úřady oznámily, že se zabil před zatčením), se ztracenými životy a se spoustou truchlících nad ztrátou svých nejbližších a milovaných, zaměřuji se na to, co ve zprávách chybí nejvíc. Jeho rasa, detail uvedený v každé zprávě o zabíjení, zvlášť masovém, spáchaném osobou barevné pleti. Krom věku a jména nebylo u Paddocka uvedeno nic dalšího. Tohle ráno CBS, NBC ani CNN zprvu neukázaly ani jeho fotografii. Zprávy byly ovšem doplněny o fotografii jeho „družky“, ženy barevné pleti, která podle úřadů neměla s masakrem nic společného.
Ke dnešku (pondělí 2. října; pozn. překl.) všichni víme, jak Paddock vypadá- ačkoli mnozí z nás věděli, i když o rase nebyla ani zmínka. Také víme, že Paddock, stejně jako Dylan Roof, Sean Christopher Urbanski, Jeremy Christian a další, má prospěch z výsady, že je bílý, dokonce i za těch nejkrutějších okolností.
Naposledy došlo k „masové střelbě s nejvíce mrtvých v dějinách USA“ v červnu 2016 v nočním klubu pro LGBTQ (zkratka pro osoby s odlišnou sexuální orientací; pozn. překl.) v Orlandu na Floridě. Střelcem byl Omar Mateen. Samo jeho jméno naznačuje, že to nebyl bílý muž. Ale titulky zpráv zašly dál a vyčlenily ho, když ho nazvaly „narozeným v Americe“. To by z něj dělalo občana USA - Američana, že? Ale titulky i články zpráv byly prostoupeny výrazy „sympatizant Isis“, „možný čin islámského terorismu“ a „islámský terorista“.
Proč běžné sdělovací prostředky hlavního proudu nenazývají i bělochy „teroristy“? Proto, že nemohou mimo USA zapojovat žádné politické zařazení? Až příliš pohodlné zúžení definice. Použít kvalifikaci, jaká nám umožňuje nazvat „teroristy“, kteří páchají „teroristické činy“, jen ty, kteří nejsou bílí, už nesmí být nadále přijatelné. Paddock ze svého hotelového okna vedl nevyprovokovaný a smrtící teror proti tisícům nic netušících lidí, těšících se z koncertu. Je to terorista. Bílý terorista.
Dylan Roof šel na hřbitov v Charlestonu v Jižní Karolíně a modlil se se skupinou afro-amerických příchozích předtím, než je postřílel. Dylan Roof je terorista. Bílý terorista.
Jeremy Christian pobodal tři muže, z nichž dva zabil, v portlandském vlaku poté, co verbálně napadl dvě mladé ženy barevné pleti, z nichž jedna byla identifikovaná coby Muslimka. Jeremy Christian je terorista. Bílý terorista.
Takže i když příběh Stephena Paddocka není zjevně - nebo výslovně - o rase, stále to JE příběh o rase. Ne, Paddock se nezaměřil na jednu rasovou skupinu, nemůžeme ho nazvat rasistou nebo říci, že to byl rasistický čin. Přesto jeho bělošství ho chrání před stejným zkoumáním, jaké by bylo použito vůči kterékoli osobě barevné pleti. Což je rasistické.
Proč obviňovat sdělovací prostředky? Jaká je tu jejich úloha?
Opět se obracím ke Kermerově zprávě ( Kerner Report ). Je pojmenovaná po svém autorovi, bývalém guvernérovi státu Illinois Otto Kernerovi, který vedl komisi, již vybral prezident Lyndon B. Johnson k vyšetřování nepokojů, k nimž došlo v roce 1967, ke zjištění, co se stalo a proč, a k poskytnutí doporučení, jak zabránit jejich opakování. V zamyšlení nad dějinami rasismu v této zemi zpráva říká: „Organizace přinášející zprávy selhaly, když měly sdělit svým černým i bílým posluchačům smysl problémů, jimž Amerika čelí, a zdroje potenciálních řešení. Sdělovací prostředky sdělují a píší z pohledu světa bílých.“
Tento „Bílý tisk … odráží předsudky, paternalismus a lhostejnost bílé Ameriky. To by se dalo pochopit, ale neomlouvá to instituci, jejímž posláním je informovat a vzdělávat naši společnost jako celek“.
Povědomí je tu někde v pozadí, a to stále víc. Vidím to a vážím si všech sloupků v sociálních sdělovacích prostředcích, jež pokřikují na hlavní proud kvůli tomuhle typu nezodpovědného, lehkovážného zpravodajství, jež prospívá rasistickým strukturám a systémům. Kdybychom tyhle lidi, ať už jsou bílí či ne, nečinili zodpovědnými za teroristické činy - řekněme - žádné hnutí k usmíření mezi lidmi všech ras a kulturních prostředí by absolutně ničeho nedosáhlo.
Takže přestaňme číst omlouvání bílých vrahů a polehčujících označení coby „osamělí střelci“. Možná jsou bílí, ale jsou to teroristé.
Tento článek byl z části zaplacen z grantu od nadace Surdna Foundation.
Článek byl napsán a zveřejněn bezprostředně po střelbě v las Vegas (pozn. překl.)
Zenobia Jeffriesová pro www.yesmagazine.org 2. října 2017 (překlad Vladimír Sedláček)