Potraviny tvoří největší položku, kterou domácnosti hradí. Navíc jsou naši spotřebitelé v poslední době velmi nespokojení s kvalitou dovážených potravin, které jsou zpracovávány v Evropské unii. Stejný obal matoucí zákazníky a rozdílná kvalita jsou pro nás nepochopitelným jevem, zvláště máme-li být v Evropské unii rovnocennými partnery. Dvojí kvalita potravin naznačuje, že nás evropští mocipáni považují za něco jiného, nežli jsou sami. Možná by stálo za úvahu, aby naše vláda zakázala dovozy potravin, které neodpovídají nastaveným normám, a pouze pomocí obalů lákají kupující.
Stálé stesky ministra Jurečky pro nás nejsou žádným řešením. Ceny potravin skrytě stoupají a cena kostky másla přesahující padesát korun je přímo nehorázná. Zdůvodňování jsou různá, ta poslední, že lidé přestali konzumovat umělé tuky a vrátili se ke klasickému máslu. Téma, které spotřebitelé, ať už ve vztahu ke kvalitě dovozových potravin či zvyšujícím se cenám dlouhodobě nastolují, začali politici KDU-ČSL využívat či lépe řečeno zneužívat před podzimními parlamentními volbami. Předpokládají totiž, že jim to přinese politické body a zvýšení preferencí.
Naše potraviny, rostlinné či živočišné výroby, byly vždy vysoce kvalitní a v jejich produkci jsme byli i částečně soběstační. Během let a především tlakem nadnárodních společností došlo k tomu, že zemědělství musí produkovat pouze komodity, které přináší zisk, jinak by jen stěží přežilo. Zajištění pomoci ze strany vlády je buď malé nebo přichází pozdě. Navíc zahraniční obchodní řetězce upřednostňují nákup zboží ze zemí svého původu. Máme sice zákon o významné tržní síle, ale řetězce i tento zákon dovedou pomocí různých kliček a právních obratů obejít.
Doufejme tedy, že nenastane čas, kdy budeme dovážet i chléb. Okřídlené heslo, že se nám otevřel svět a Evropa, nemusí být ve všech případech přínosem a pomocí pro naše občany.