Rozhovor s Petrem Šimůnkem, pátým na pražské kandidátce KSČM pro sněmovní volby
S činností ve sněmovně už zkušenosti máte, sice krátké…
Ano, byl jsem poslancem v období 1996-1998, tedy v tzv. instantní sněmovně, kde byla prohlasována novela ústavního zákona, která umožnila zkrácení volebního období a konání předčasných voleb, v nichž zvítězila ČSSD v čele s Milošem Zemanem. Pracoval jsem ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a byl jsem v podvýboru pro bydlení.
Tehdejší zkušenosti jsem využil pro pozdější práci pro KSČM. Když jsem přišel v roce 2000 na ÚV, začal jsem pracovat na oddělení volebním, pod které patřila i komunální politika. Připravovali jsme servis pro starosty a zastupitele měst a obcí a připravovali jsme volby a kandidáty pro tyto volby.
Co se týká dokumentů a zákonů projednávaných Poslaneckou sněmovnou, tak, když to porovnávám se současností, jako by se zastavil čas. Právě v těchto dnech se projednávala novela zákona o sociálním bydlení, které jsem už řešil v roce 1996. Projel jsem několik evropských zemí a mám dojem, že by bylo dobré inspirovat se některými zákony před listopadem 1989, protože systém družstevního bydlení a dalších věcí ohledně sociálního aspektu bydlení od nás přebíraly i země Západu, takže jsem se s těmito prvky setkal například v Norsku, Německu, Rakousku. Měli bychom to vnímat jako pozitivum a navazovat na to, co už fungovalo, a nevymýšlet ten systém znovu.
Co bylo nejsilnějším zážitkem, který jste dodnes nezapomněl?
Tehdy jsem špatně nesl zradu poslanců ČSSD, kteří nestydatě poslali Českou republiku do NATO. Léta prokázala, že je to skutečně agresivní pakt, naše společnost vnímá všechny tyto věci velice intenzivně. Je třeba lidem vysvětlovat fungování této aliance pod vedením USA, připomínat, kdo má základny ve 160 zemích světa, kdo od korejské války rozpoutal kolik konfliktů po celém světě. Že není možné jen vysvětlovat lidem, že se někde porušuje demokracie, protože vždy přijdou nové války a u napadení určité země je vždy NATO v čele s USA. Jasně to dokazuje, že OSN jako organizace je velmi slabá a není šance, aby zasáhla proti konání NATO.
Co s tím může udělat KSČM, jejímž jste prvním místopředsedou?
Úkol pro nás je vyvedení České republiky z NATO. Uvědomujeme si, za jakých podmínek se může nebo nemůže z aliance vystoupit, ale pokud se o to nepokusíme, tak ten krok možný není.
Dále jsme hovořili o členství v Evropské unii. Češi jsou z něj rozčarováni. Očekávali více, jak jim slibovali, když je do Unie lákali. Pro EU jsme dobří jako levná, ale vysoce kvalifikovaná síla jako lékaři, zdravotní sestry, zkušení řemeslníci a další. Pracujeme a máme i několik pracovních úvazků, abychom uživili rodinu, odchod do důchodu jsme protáhli ze 60 na 65 let. Náklady na bydlení stouply astronomickou řadou. Byt 1+1 v panelovém domě dříve 230 korun měsíčně, dnes i 10 000 korun, mzdy se zvedly zhruba šestkrát, bydlení 40krát.
Můžeme cestovat, ale nemáme na to peníze, bezpečnost se v zahraničí podstatně zhoršila. EU se nereformovala, je jak říkají několikarychlostní, bohatí bohatnou a chudí chudnou. Podívejte se, jak se žije v Německu, Rakousku, části Francie a porovnejte to s Rumunskem, Řeckem, Portugalskem nebo Španělskem. Chceme být rovnocenným partnerem, ale já nevidím, že by se tyto shody srovnávaly, a to není cesta Evropou, jakou já si představuji. To všechno totiž ovlivňuje život v naší republice.
Jaké jsou tedy vaše priority pro Českou republiku?
Už jsem to vlastně nastínil na začátku – jsou to věci, které jsou pro lidi velmi důležité: systém fungování bydlení, sociální bydlení pro sociálně slabší občany a zavedení určité kázně a regulace v hospodaření naší země. Na jedné straně se velice plýtvá, jsou zde nekontrolovatelné toky peněz, a na straně druhé zde máme tisíce dětí, jejichž rodiče nemají ani na obědy ve školních jídelnách. Na jedné straně máme plno krásných nových domů, ulice plné krásných nových aut, na druhé straně se lidé v závěru svého života rozhodují, které léky si mohou a nemohou koupit a dávají přednost léčení jen některých nemocí. Ale to samé je i v nízkopříjmových rodinách s dětmi. Tato země přestala mít absolutně solidární systém, přestalo to fungovat a vyhrává bezohlednost. To si myslím, že je hlavní parketa pro komunisty, aby potřeby těchto občanů převedli do parlamentní politiky a tam se připravovaly zákony tak, aby vyhovovaly většině a těm nízkopříjmovým pomohly v běžném životě.
Každý poslanec se asi logicky snaží řešit problémy svého regionu. Problémy hlavního města jsou ale zároveň vlastně problémy celé republiky…
To je celorepublikový dopad. Dělal jsem v oblasti regionální politiky, tam spadá podvýbor pro bydlení. Bydlení se dotýká prakticky každého, v Praze je jeden z hlavních bodů kvalita bydlení, možnost dosáhnout na byt. Praha je bohatý region, je zde mnoho pracovních příležitostí, přichází sem za nimi mnoho lidí a od toho se odvíjí i bytová politika.
Druhou oblastí, která je s tím spojena, je to, že každý se musí do práce nějak dostat. V zastupitelstvu hlavního města se zabývám právě dopravou, v dopravním podniku jsem i pracoval, a troufám si proto říct, že bych uměl přispět k řešení dopravních problémů i z pozice poslance.
Co je tedy největším problémem pražské dopravy?
Rozhodně nedokončený Pražský okruh. Nebude-li okruh, nemůžeme v centru města omezovat dopravu, Praha je dnes enormně přetížena dopravou. Za druhé je to parkovací systém. Parkovací zóny nejsou ideálně vyřešeny a mají své velké odpůrce, ať už jde o problémy s parkováním služebním vozem v místě bydliště, kde je místo propojené jen se soukromým vozidlem, nebo o situaci, kdy třeba přijede někdo na návštěvu.
Každý metr silnice, každý metr tramvajové tratě pod zem a rozšiřování metra – to je priorita pražské dopravy. Nejsem přesvědčen, že je úplně ideálně vypracována trasa linky D, ale už jsme v takovém stadiu, kdy se snažíme, aby byla co nejdříve uvedena do výstavby, protože příjezdové komunikace do centra města začínají být přeplněné. Problémem je i smog, a je proto dobře, že dopravní podnik nasazuje elektroautobusy.
V Praze žije milion a čtvrt lidí, stejně tak ve Středočeském kraji, každý čtvrtý občan republiky tak cestuje těmito místy. Je proto nutná spolupráce obou krajů na řešení dopravních problémů. Po krajských volbách tam došlo ke změně vedení a já Středočeskému kraji přeji, aby se dostal do situace, jako Praha, která poskytuje dopravu dětem do 15 let a části seniorů zdarma. Jednou třeba docílíme i jednotných legitimací a jízdného v obou regionech.
Jednu věc už oba regiony společnou mají – vládne jim politička z ANO. Co říkáte v poslední době stále častějším přestřelkám mezi politiky ANO a ČSSD nejen v některých městech a krajích, ale i ve vládě?
Sleduji vládní krizi a nestačím se divit. Andrej Babiš se velmi těžko smiřuje s tím, že už není ve vládě. Bohuslav Sobotka místo toho, aby jako chlap podal demisi celé vlády, lavíroval, a jak jsme si už bohužel vyzkoušeli nejednou na pražském magistrátu ze strany ČSSD, několikrát v krátké době změnil názor. To nejlepší řešení, které navrhovala KSČM – rozpuštění Poslanecké sněmovny a konání mimořádných voleb ještě před prázdninami, je pryč. Nechutnosti pokračují a ty, občane koukej. Lidé ale už nejsou naivní a jen těžko znovu skočí na špek těm, co rozdávají koblihy a žluté růže. Páni ministři si tak mohou to svoje divadélko hrát klidně dál až do října. Ale u zrodu nové vlády už nebudou, protože končí. Lidé je bedlivě sledují a nejsou žádné ovce. Ohrožují naši společnost a kvalitu jejího života. Jsou trapné ostudy a ukazují nestydatě, že jim jde jen o vlastní koryta.
Je pouze náhodou, že se to celé rozehrálo před cestou prezidenta Miloše Zemana do Číny?
To asi význam nemělo, vzhledem k velkému počtu podnikatelů a zástupců různých firem by tuto hru mohl rozehrát jen šílenec. Čína je hospodářský gigant a Česká republika by měla být ráda za obchodní styky s ní. Jsem rád, že v Praze se podařilo schválit dohody s Pekingem.
Ale zpět k ČSSD. Neklesají jim pouze preference, ale odcházejí i významní členové – ostatně prezident Zeman i pozdější premiér Jiří Paroubek po skončení předsedování v ČSSD z této strany odešli a založili si vlastní strany. Uvidíme, co v brzké době předvede zatím ještě předseda Sobotka… ČSSD je levicová, jen když se jí to hodí. Na pražském magistrátu s řadou politiků platí to, že dohody se dodržují, bohužel u ČSSD velice často ne. Celá sociální demokracie, nejen pražská, dělá zásadní chybu – neváží si svých partnerů a místo toho, aby s nimi dělala politiku pro lidi, jde si po svých osobních cílech. ČSSD neumí pracovat v opozici, a tak vládne s kýmkoliv a jakkoliv. Je to divadlo.
Zbyšek KUPSKÝ